Shining
17. října 2006
O Stanley Kubrickovi jsou známy dvě věci. Nikdy netočil stejný žánr dvakrát a jeden záběr byl schopen opakovat třeba 120krát (to není hyperbola) než byl spokojen a tím přiváděl herce často až na pokraj nervového zhroucení. To, že pro náladu během natáčení Shiningu pouštěl hercům Lynchův psychofilm Mazací hlava, je jen třešnička na dortu.
Ve filmu Shining z roku 1980, který je natočen podle předlohy Stephena Kinga, se Kubrick tentokráte zhostil zfilmování hororu. Jak jinak než vydařile. Po Mechanickém pomeranči (kde bohužel Kubrick četl americkou verzi bez poslední kapitoly) se jedná asi o nejlepší Kubrickův film. (Na třetí příčce je určitě Dr. Divnoláska).
Zfilmovat hororové knihy Stephena Kinga není vůbec jednoduché a řada režisérů by mohla vyprávět. Osobně považuji knihy To a Osvícení za nejlepší hororové knihy Kinga, které už nikdy nepřekonal. Bohužel zfilmovat To je věc nemožná, a proto se na víc jak tříhodinový snímek Tommyho Lee Wallace z roku 1990 (narozdíl od Kubrickova Shining) nedá dívat. (Menší odbočka: stojí za povšimnutí, že největší úspěchy se zfilmovanými knihami má Stephen King s tématy, které se vůbec netýkají hororů – Zelená Míle, Útěk z věznice Shawshank nebo Nadaný žák.)
Kubrickův horor vypráví o spisovateli s tvůrčí krizí Jacku Torranceovi, který se rozhodne strávit několik měsíců s rodinou jako správce luxusního horského hotelu Overlook, který se na zimu zavírá. (Pokud pomineme fakt, že by hotel položený v horách zavíral v průběhu zimní sezóny až do května, tak nám nic nebrání ve věnování se samotnému filmu.)
Film Shining (mám raději anglický název, už z důvodu, že název knihy King vymyslel, když poslouchal píseň Instant Karma od Johna Lennona, kde se zpívá Well we all shine on, like the moon and the stars and the sun), tak tedy film Shining je rozdělen do osmi kapitol. Nejsou stejně dlouhé a čím blíže ke konci, tím delší a bez menších časových skoků. Čili třetí kapitola se jmenuje o měsíc později, další úterý, sobota, pondělí, středa a poslední 4 hodiny odpoledne. Kubrick se tak krásně vyhnul tomu, aby do filmu musel „nacpat“ úplně vše z knihy, o co se pokusil Wallace ve filmu To a což filmu spíše uškodilo.
Když pomineme úplně-snad-to-nejvíce-nejhorší filmové klišé všech dob – že hotel Overlook, kde se děj odehrává, je postaven na indiánském pohřebišti, tak je to vlastně jediná zmínka, či snad důvod pro to, co se v hotelu děje. Čas od času se v hotelu stane něco strašného (kniha s tímto tématem pracovala více detailněji, kde bylo přesně popsáno co se v kterém roce událo). Kubrick se zaměřil blíže jen na Jackova předchůdce, jistého pana Gradyho, který povraždil sekyrou celou rodinu, a pak zabil sám sebe.
Pokud sledujete film podruhé, můžete se i klidně zasmát např. v úvodní scéně, kde se ředitel hotelu ptá Jacka, jestli si to ještě nechce rozmyslet třeba kvůli rodině, tak Nicholson (se svým nezaměnitelně zvednutým obočím a úsměvem) pronese „They’ll love it.” Pokud film znáte, je to docela vtipné. Abych však Kubricka jen nechválil. Na filmu mi vadilo několik věcí. Ať už je to Tony, imaginární chlapeček bydlící v puse Jackova syna Dannyho, který promlouvá skrze Dannyho ukazováček a Danny u toho mluví tak divně, až to leze na nervy a nebo (a to je ještě horší) je to vykulená Wendy Torranceová (Shelley Duvallová), která diváka dokáže svým herectvím za pomocí vykulených očí na hranici vykulenosti od 1 až do 10 úplně znechutit. Za úplně, ale úplně nejhorší považuji scény, kde Duvallová pobíhá s nožem v ruce a rozhazuje rukama a běží stylem jako herečky v hororové parodii Vřískot. Není se pak čemu divit, když si Jack z vlastní manželky dělá legraci a opakuje přesně po ní to, co sama říká. Divák má pak chuť vstát a křičet na televizor „Jen jí nandej, ať už zmlkne hysterka!“ A úplně nejvíc člověka dere, když Wendy drží baseballovou pálku V POLOVINĚ a neustále s ní máchá před Jackem na schodech, namísto aby si ji chytla hezky na konci a rovnou Jacka bacila po hlavě.
Celkovou hrůzu (krom staré strupovité kožešiny ve vaně, která dokáže vystrašit a znechutit i dospělého) obstarává ve filmu jen jedna věc. Hudba. Ne, vlastně dvě věci. Hudba a kamera. Ne, vlastně tři věci. Hudba, kamera a prostory hotelu. (Nikdo nečekal španělskou inkvizici.) Jakýsi klaustrofobický pocit z chodeb hotelu, který je většinou navozen natáčením Dannyho jezdícího na tříkolce a také tím, že kamera je ve většině scénách neustále v pohybu (buď ustupuje před chodícími herci a nebo je pronásleduje). Stejnou hrůzu jako stísněné chodby umí vyvolat i obrovská pracovna, ve které Jack píše svůj román na stole pro dvacet lidí. Stejně jako kamera je skvělá i hudba. Jen díky ní je hrůzostrašný i záběr na dvě obyčejné holčičky v modrých šatech, které se drží za ručičky.
Za nejlepší považuji dvě scény. První z nich a dost zásadní, se odehrává v té naprosto architektonicky nejkrásnější pánské toaletě, kterou jsem kdy viděl. Duch pana Gradyho (ačkoliv duši v Overlooku jsou zhmotnělí, že dveřmi neprochází, ale otevírají je ku příkladu uzamčeným hlavním hrdinům ve skladu jídla) tedy duch pana Gradyho se na pánském záchodě baví s Jackem. Sledovat Nicholsona, který hraje především svými šílenými mimickými svaly a naprostého suchara Gradyho, který nepohne jediným svalem na obličeji a jako sekera porcuje slova I corrected them... je asi nejsilnějším momentem filmu. Scéna se sekyrkou pomocí níž se Jack dobývá do pokoje je tak slavná, že vešla do dějin kinematografie a šílený Nicholson volající po vysekání dveří Zlato, jsem doma a Hereee´s Johnyyy je možná slavnější než samotný film a proto o této scéně nebudu více hovořit.
Kubrick moc dobře věděl, že finální scénu s obživlými zvířaty z okrasných keřů asi nenatočí (tedy pokud by nevypadaly stejně příšerně jako Souboj titánů), a tak se z živého plotu rozhodl udělat namísto obživlých zvířat statické bludiště, ve kterém Jack nakonec umrzne. Člověku se chce při pohledu na zmrzlého Nicholsona spíše smát. Trochu paradoxně Nicholson začíná mrznout už v samotném bludišti, ačkoliv jeho syn v bludišti pobíhá jen ve svetru a jeho manželka pobíhá s nožem před hotelem pouze v županu...
Film je zakončen v podobném duchu jako např. poslední Kim Ki-dukův film Čas, kdy hrdinka potká sebe samu na konci filmu, tak v obdobné časoprostorové smyčce vidíme Jacka i na fotografii v hotelu z roku 1921. Tím film končí. Nedrží se sice striktně knižní předlohy (co se týče mrtvých hlavních hrdinů či vybuchlého kotle v kotelně), ale filmu to rozhodně neuškodilo. Scénu, kde požární hadice nahání Dannyho, bych asi stejně ve filmu vidět nechtěl...
VystavilDon Insalata v 9:08
Štítky: film
Příspěvky
