Melancholia

Lars von Trier by klidně mohl učit marketing - stačí říct v Cannes, že milujete Hitlera k zbožnění, být vyhozen, navzdory nenávisti získat v Cannes cenu, vše odvolat a je to. Takhle narvané kino Světozor jako včera, jsem snad nikdy neviděl. Fronty se tvořily než lidé vyšli ven z kina i než mohli být vpuštění dovnitř.

Každopádně je Melancholia dobrý film? Pokud bych měl použít systém imdb.com, tak bych řekl 8/10 + prsa Kirsten Dunst, takže 9/10 :o). Ne, ale teď vážně.

Melancholia je ve filmu všudypřítomná (na Wikipedii se dočtete, že dle Freuda to byl protipól smutku po smrti blízkém, ve smyslu smutek bez zjevné příčiny). Dnes se užívá spíše slovo "deprese". Postava Kirsten Dunst trpí takovými depresemi, až je natolik paralyzovaná, že nedokáže zvednout ani nohu, aby přelezla hranu vany. První část filmu je o svatbě této depresivní ženy. Ačkoliv se snaží být "šťastná" seč může, kýžený efekt se nějak nedostavuje, byť se opravdu snaží, a to mnoho. Svatební veselice je tak naprosté fiasko, například hod svatební kytky mi utkvěl v paměti určitě.

Druhá část filmu je život její sestry (jako vždy výborná Charlotte Gainsbourg) a strach z druhé Melancholie. Tentokráte se však jedná o název planety, která, kde se vzala, tu se vzala a má údajně proletět těsně kolem Země, obkroužit a projet dále vesmírem. Nejsem astrofyzik, ale nevím, kolem čeho by měla obíhat planeta o které nikdo nic až do nedávna netušil (její oběžná dráha by tak musela trvat několik tisíc let), natož "těsný průlet" tělesa mnohokráte většího než Země, se mi zdá jako blbost už jen logicky kvůli magnetickému poli... Ale dejme tomu, že se pohybujeme v určité narativní struktuře, kde platí tato pravidla. Ale třeba se mýlím já a všichni fyzikové si u filmu chrochtají blahem, protože "přesně takhle" pohyb vesmírných těles funguje...

Nejlepší na samotném filmu je úvodní prolog. Pseudoumělecké zpomalené záběry než to bouchne a pak epochální spojení naší zemičky s obří Melancholií. Pocit depresivní Kirsten omotané lany, sotva se pohybující... na umělecké záběry je von Trier machr.

Ve filmu je řada zajímavých momentů - například ledový klid těžce depresivní Kirsten, když je konec světa nevyhnutelný. Noční záběry, kdy nebe osvětlují dvě tělesa, nikoliv jen měsíc. Záběr nahé Kirsten u řeky je za všechny prachy světa, obraz působí dojmem, že by se dal pověsit na zeď a že ho maloval nějaký "starý mistr".  Kiefer Sutherland (který snad naposledy hrál v dobrém filmu v roce 1990) je tu také skvělý. Někdy možná pomalejší tempo a pocit, že se "nic neděje", hlavně když už od prologu beze slov všichni víme, kam to směřuje... každopádně pocit, že smrt je nevyhnutelná a týká se všech lidí najednou a naprosto vůbec nic vám nepomůže, protože není kam se schovat; moment, kdy veškerá kultura skončí během pár minut a nikdo na nás se slzou v oku vzpomínat nebude, tak tenhle tísnivý pocit se Trierovi povedl na výbornou.

VystavilDon Insalata v 10:55 0 komentářů