Spláchnutej (Flushed Away)

Nevím proč, ale rozhodně stojí investovat čas do zjištění, kde se hraje film s titulky (pouze dvě kopie). Protože v originále v něm vystupují samé hvězdy – Ian McKellen jako záporný ropušák, Hugh Jackman jako hlavní postava Roddy, krysák z nóbl rodinky, který je jednoho dne spláchnut záchodem do kanálu a Kate Winslet jako správná kryska ze stoky Rita, co v tom umí chodit a nejlepší ze všech je Jean Reno jako ropuší agent Le Frog, jehož vtípky na Angličany a Francouze jsou prostě k popukání.

Ačkoliv mě už tyhle animáky nějak přestaly bavit a poslední dobou už to nebylo tak vtipné (např. Auta byla prostě zklamání), rozhodl jsem se nakonec na film o krysácích jít, protože krysáci a potkani jsou prostě super. (viz zde) (Ještě víc se těším na další animák z hlodavčího světa Ratatouille, který má přijít do kin snad někdy v létě 2007). Tenhle spáchalo studio Dreamworks ve spolupráci s britským Aardmanem, čili hryzoni jsou sice počítačoví, ale vypadají jako plastelínoví Wallace a Gromit nebo slepice ze Slepičího úletu Nicka Parka.

Když pomineme předvídatelný příběh a některé gagy, které se tak často opakují, až začínají být vtipné, pobavili mě nejvíce slimáci, kteří zde mají podobnou funkci jako ona slavná šavlozubá veverka z Ice Age, ačkoliv tady spíš slimáci komentují děj písněmi a občas přidávají skvělé vtípky (nejlepší byl asi jak rozradostněni křičí „high five“ aby si plácli, že to dobře dopadlo, a pak si uvědomí, že nemají ruce a udělají smutné obličeje).

Možná ještě lepší než hlavní hrdinové Rita a Rod byli přitroublí „záporáci“ Spike a Whitey, kteří pracují ve službách ropušáka. Zejména Whitey se svou replikou, že dřív pracoval v laboratoři a měl „big shampoo job“ a že na počátku byl tmavej, ale teď že alespoň už nemá lupy. Tenhle gag mě opravdu pobavil.

Rozhodně bych tenhle animák doporučil, ačkoliv jsem na ně obecně už zanevřel a i Králikodlak Nicka Parka mě spíše nudil. A pokud máte doma nějaké hlodavce, tak je to prostě nutnost jít do kina.

VystavilDon Insalata v 21:03 0 komentářů  

Andy Warhol – Popstars (Albertina Museum, Vídeň)

Vždycky mě fascinují kulturní tipy v různých časopisech z měst, kam se normální smrtelník nikdy nepodívá, ale když už jsem byl včera ve Vídni, rozhodl jsem se vyrazit na Andyho Warhola do Albertina Muzeum.

První, co mě překvapilo, byl neuvěřitelně malý prostor, na kterém se umění – kresby a koláže – Andy Warhola prezentovalo. Dvě místnosti a jedna malá postranní a to bylo vše. Výstava se jmenovala Popstars, ale osobně bych ji spíše pojmenoval Rolling Stones a pár dalších. Protože obličej Micka Jaggera (či dalších „stounů“) byl na většině obrazech. Mezi další popstars patřili: Aretha Franklin, Michael Jackson, Rod Stewart, Liza Minelli či Beatles.

Zaměření se jen na hudební hvězdy bylo příjemnou změnou od všech těch sítotiskových Campbellových polévek či Marylin Monroe, které za svůj život musel vidět bezpočtukrát téměř každý.

Poměrně vysoká cena vstupného (na české poměry) byla kompenzována faktem, že krom Andyho Warhola, byly v suterénu k vidění i obří (a to skutečně OBŘÍ) obrazy Georga Baselitze, které byly místy pomalu lepší než celý Andy Warhol. Zatímco Warhol v Albertině končí 18. února, Baselitz je k vidění až do 24. dubna 2007.

Další, a to největší, prostory byly věnovány uměleckému slohu „Biedermeier“ první poloviny 19. století. Zde však musím podotknout, že jsem to po druhém patře vzdal, protože za celou tu dobu mě zaujaly pouze dvě pohovky – zelená a oranžová, které bych si klidně pořídil do bytu i dnes a potom obraz Franze I., který sedí ve své pracovně. A to bylo tak vše. Biedermeier se tedy mým favoritem rozhodně nestal, ačkoliv mu byl v Albertině věnován největší prostor ze všech tří výstav, na které má návštěvník na jednu vstupenku přístup.

VystavilDon Insalata v 17:14 0 komentářů  

Taxidermia

Viděl jsem už hodně filmů a řadu i hodně nechutných, ale tenhle film je určitě překonal. Ani ne tak šokoval, jako spíše překonal v rychlém sledu jedné nechutnosti za druhou. Film vypráví o třech mladých mužích, generačně spjatých – děd, otec a syn. Děd dělá pucfleka důstojníkovi za války a je to snad ten nejvíce sexuálně frustrovaný člověk na světě, otec je závodní rychlojedlík v dobách komunismu a syn vycpává zvěř v současné době.

Nevím, jestli byl záměr natočit dada film, ale pokud se vám dělá špatně při pohledu na soulož muže s odporně tlustou ženskou, které říká prasničko, aby pak byl střih a divák zjistil, že nejstarší muž z tří generací souloží s naporcovaným prasetem ze zabijačky… nebo když ten prostřední soutěží v rychlopojídání potravy a po soutěži se spolu závodníci baví a jeden vedle druhého zvrací pomalu jako ten tlusťoch v Monty Pythonech, či pokud budoucí ženě rychlojedlíka ukápne z podpažního houští kapka potu na jeho tvář a on ji tajně s gustem slízne a nebo když… ne, nemá cenu pokračovat, ale tohle bylo spíše z toho slabšího soudku.

Komu přijde tlustý onen prostřední hrdina, když se odehrává prostřední část filmu o něm, tak snad ať raději odejde z kina, protože ve třetí části o vycpávači zvěře váží asi osmset kilo a celé dny a noci jenom sedí na židli a nechává svým synem vykrmovat odporně tlusté a přerostlé kočky, které se mu nakonec stanou – jak každý předpokládal hned jak se kočky poprvé objevily na scéně – osudnými. (Kdyby chtěl režisér diváka překvapit, tak nechá tlouštíka třeba jednu kočku sežrat, ale dopadlo to přesně dle očekávání, že kočky si pochutnaly na něm. To mi připomíná prastarou novinářskou poučku, že zpráva do novin není, když pes pokouše člověka, ale když člověk pokouše psa…)

Vrcholem filmu je, když se nejmladší z rodiny sám vypreparuje a udělá ze sebe umělecký objekt připomínající antickou sochu. Buď v tom můžeme hledat něco děsně intelektuálního a filozofického a nebo o tom můžeme říct „A proč jako? Co ho k tomu vedlo? Co to je za magořinu?“ Pokud si chcete dokázat, zdali ještě v dnešním světě existuje něco, co vás dokáže zvednout ze židle, tak na film jděte. Místy je to dokonce i legrace, ale jaksi taková, že na ni musíte mít buď silný žaludek a nebo pytlík na zvracení v pohotovostní poloze.

Osobně se mi na celém filmu nejvíc líbila scéna, kdy si nejstarší muž z rodiny prohlíží Andersenovu pohádku o děvčátku se zápalkami a rozevře ji a po rozevření knihy se před ním objeví papírový model a on se najednou začne procházet v onom malém papírovém knižním modelu, aby se pak nechal osahávat pohádkovým děvčátkem se třemi zápalkami… Stejně tak úžasná byla scéna taktéž z první třetiny filmu, kdy děd čichá k vaně, ve které se předtím koupaly dvě dívky a kamera jezdí kolem dokola vany a vždy se v ní objevuje, k čemu všemu se tehdy takovéhle necky používaly… Čili první třetina filmu – příběh o dědovi z války, mi přišla jako nejlepší. Filmu také pomohla skvělá hudba Amona Tobina.

VystavilDon Insalata v 21:02 0 komentářů  

Dokonalý trik (The Prestige)

Christopher Nolan se nezapře. Absolutní vyprávění pozpátku jako v Mementu se sice nekoná, ale i tak je v tomto příběhu několik propletených dějových linií, které se v závěru filmu úspěšně protnou.

Film odehrávající se na přelomu 19. a 20. století vypráví o dvou soupeřících kouzelnících Alfredovi (Christian Bale) a Robertovi (Hugh Jackman) a také o tom, kam až dokáží zajít, aby zjistili, jak ten druhý dělá své triky a hlavně, za jakou cenu jsou ochotni být úspěšní kouzelníci.

Celý (skvěle vyprávěný) příběh se točí kolem triku, se kterým přijde Alfred. Trik se jmenuje „Přemístěný muž“. Jako každý kouzelnický trik, i tenhle je po vysvětlení tak jednoduchý, až to bolí, ale Robert si myslí, že je za tím něco víc, a tak se vydá za vědcem Nikolou Teslou (David Bowie), aby mu Tesla pomohl tento trik napodobit. Příběh s Teslou místy čerpá ze skutečných událostí (Tesla opravdu dělal pokusy s elektřinou v Colorado Springs) a místy fabuluje právě s vynálezem, který Robert od Tesly získá. Robert tak přichází s obdobným trikem jako Alfred, až na to, že stroj Tesly objekty nepřemísťuje, nýbrž duplikuje.

Film začíná vyslovenou otázkou, zdali se pozorně díváme. Kdo se totiž díval opravdu pozorně, tak si v různých náznacích všimne, jak to vlastně bylo s původním Alfredovým „Přemístěným mužem“ a velké finále jej nepřekvapí... Robertova odlišná verze téhož triku (za použití kopírovacího stroje od Tesly) je nám totiž během filmu vysvětlena a jediné tajemství celého filmu spočívá vlastně v tom, kterak se dokázal přemisťovat Alfred. Ale stejně jako každý správný kouzelník neprozradí, jak dělá svůj dokonalý trik, ani já raději neprozradím, kterak to Alfred dělal. Mohu snad jen doporučit, nenechávejte se ošálit a dívejte se pozorně… stojí to za to.

Pokud se na film podíváte podruhé – až třeba vyjde za čas na DVD – tak už sice budete vědět, jak to Alfred dělal a velké finále vás už nepřekvapí, ale aspoň můžete pozorně sledovat všechny náznaky, které nám tvůrci filmu opatrně servírovali po celý film pod nos. Ale jak bylo ve filmu řečeno, publikum se rádo nechává šálit, a tak i když nás třeba napadne, jak to Alfred dělal, stejně jako Robert chceme, aby za trikem bylo něco víc, než se zdá na první pohled.

VystavilDon Insalata v 21:00 0 komentářů