Do the right thing
29. ledna 2008
Protože chodit do kina nemá ve Finsku moc cenu (ne–anglické filmy mají finsko/švédské titulky), tak chodím do knihovny. No a půjčil jsem si tuhle parádní vykopávku z roku 1989, kterou natočil Spike Lee. A musím říct, že jsem se docela u filmu pobavil. Tahle kronika jednoho (či dvou–epilog) perných dní, kdy venku je vedro na zdechnutí, ale i tak všichni chodí všichni černošští bratři do Salovy slavné Pizzerie na svůj kousek pizzy za dolar pade, na kterém je málo sýru, mě nakonec příjemně překvapila.
Celá záplatka (krom toho horka) vlastně stojí na tom, jak Italo–Američan Sal se svými syny vede pizzerii v černošské čtvrti a jednomu z místních se nelíbí, že na zdi slavných lidí jsou jen samí běloši a chce tam mít někoho slavnýho (černocha), jako je třeba Malcolm X a nebo Martin Luther King. U Sala pracuje i mladík Mookie (který ma tedy sice manželku a dítě, ale vypadá na 15 a nehraje ho nikdo jiný než samotný Spike Lee), který roznáší pizzu kolem a pořád se všude courá, takže je vlastně u všeho, co se ve čtvrti stane.
Na filmu ani tak není důležitá zápletka, jako dialogy, které se ve filmu vedou. Salův syn Pino (hraje jej výborně ujetý John Turturro) je výborně rasistickej a nesnáší pracovat v díře, kam si choděj dávat pizzu jen černoši. Sal je děsně v klídku a víceméně to tam má rád, protože většina dětí ve čtvrti odrostla na jeho pizze. Stejně tak když se onen potížista snaží najít „bratry“, aby mu pomohli s bojkotem Salovy pizzerie, tak většinou všude narazí, protože Sala mají široko daleko rádi.Nejlepší byly rozhovory tří povalečů, kteří jsou výborní páni z nemanic a vše kolem komentují. Jako jejich hlášky stály opravdu za to.
Film tak klidně ubíhá, až do momentu, kdy se celá protestní akce zvrtne a vše dopadne jinak, než jak si všichni představovali. Jakýmsi průvodcem filmu je i rozhlasový DJ Mr Seňor Love Daddy, kterého hraje Samuel L. Jackson a který neustále pouští do éteru nějaké pecky. Musím teda říct, že mě tahle téměř dvacet let stará vykopávka pobavila a nejvíc mě bavilo hledat mezi herci ty, z nichž se později stali víceméně slavní herci a že jich je ve filmu docela dost…
VystavilDon Insalata v 22:01 0 komentářů
Štítky: film
Jyväskylä Art Museum
20. ledna 2008
No tak v pátek je ve finském Art muzeu v Jyväskyle vstup zadara (jinak se platí vstup 4 eura za dospělého a 2,50 za studenta), ale opravdu by mě zajímalo, kdo zde chodí do muzea v platící dny, protože jsem byl v pátek, kdy to bylo zadara a nebyla tam pomalu ani noha. Takže místní muzeum současného umění, které je kousek od centra, vystavovalo práce dvou umělkyň.
V přízemí se daly najít práce Anniny Sarjy, které co jsem tak asi pochpil z názvů obrazů a v koutě se na pultíku válejícího Danteho Komedii ve finštině, se týkaly právě Dantovy Božské komedie. Některé obrazy se mi i líbily, ale většina teda byla depka přímo úděsná. Na výstavu mě ale nalákal hlavně plakát za oknem, na kterém byla práce Aino–Kaariny Pajari, která pracuje podobně jako český Petr Kvíčala, ale rozhodně nedosahuje jeho kvalit. Zatímco Kvíčala na mě působí dost precizně a každá linka je pomalu jak od stroje, Pajari si to tam teda fláká ty barvy, až člověk zírá. Po jednom obrazu nechala ještě hopkat bosou baletku (opodál byla na zdi fotografie, kde byl vyfocen vznik obrazu), takže to už byl úplnej maglajz. Ale docela se mi to líbilo, oproti komediální tvorbě na motivy Danta.
Co mě pak teda zarazilo, že v horním patře byla teda ještě jakási pseudo–intelektuální díla, na která mi tedy rozum nestačil – jako kus přibytého dřeva na zdi anebo zasklené obrázky, kde byly kresby tužkou doplněné chlupatými koulemi, které vypadaly, jako kdyby je vydávila kočička. No tyhle místnosti jsem tedy opravdu jen prolítnul a nehodlal jsem to tam zkoumat tři hodiny a hledat v tom smysl, který tam není.
Jako celek dobré a na minimální kulturní vyžití (nepočítaje dvacet muzeí s tvorbou Alvaara Alta), které zde je, to bylo myslím dostačující.
VystavilDon Insalata v 17:20 0 komentářů
Štítky: Výstavy
Příspěvky
