Zobrazují se příspěvky se štítkemfilm. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfilm. Zobrazit všechny příspěvky

Oliver Tate Submarine

Film Oliver Tate (český název, anglicky se jmenuje Submarine), který natočil britský komik Richard Ayoade (znalcům IT Crowd stačí spíše říct Maurice Moss), není určitě filmem, ze kterého si sednete na zadek, ale v konkurenci s tím, co dnes běží v kinech, je to naprosto boží film. Nemluvě o tom, že je to Ayoadeho režijní debut.

Oliver je naprostý zoufalec, dospívající a má misi sbalit holku, mít sex a zachránit krachující manželství. Všechny postavy jsou zde takové surreálné. Nejlepší je asi Oliverův otec, kterého hraje Noah Taylor (kdo viděl film Shine o Helfgottovi, tak mladý pianista, co se hroutí při koncertu, tak to je on). Scéna, kdy se otec dozví skrze matku, že má Oliver holku a naběhne do pokoje a začne mu dávat rady ve stylu - Jednou jsem se fakt odvázal a roztrhal si svetr před dívkou - patřily k tomu lepšímu.

Matčin románek byl trochu slabší, ale šmírování Olivera bylo docela dobré. Rozhodně to není komedie ve stylu fekálního humoru (chcání na videokazety je tu bráno spíše jako pomsta, než gag), ale humor je to do určité míry inteligentní. Vtipně pracují s klišé - kdy po peripetii hrdina přichází k dívce, vše jí vysvětlí, ona neregaguje a on říká: "Tohle je moment, kdy jeho opustiíš a odejdeš hned se mnou." a místo očekávané reakce, kterou mají všichni zblbnutí romantickými komediemi hluboko zafixovanou v podvědomí, mu dívka po trapném tichu suše odpoví NE.

Film asi nesedne úplně všem, ale je to docela dobré. Jak jsem říkal, v konkurenci sraček, co teď běží kinem, je to dobré.

VystavilDon Insalata v 15:12 0 komentářů  

The Tree of Life

Musím říct, že to byl hodně zvláštní "film". Režisér mi je sympatický tím, že svět nezahlcuje každý rok nějakou volovinou, ačkoliv jsem od něj viděl jen Tenkou červenou linii.

Těžko říct, jestli je to vůbec film, možná taková zpověď, vzpomínky na dětství, na to, jak se z dítěte stává muž, vliv rodičů - matky a otce, trochu schematické, kde matka syna učí lásce a milování všech kolem, kdežto otec říká, že bez ostrých loktů a sobeckosti to nikam nedotáhne... jednu z hlavních rolí ve filmu určitě hraje i Bůh (nikoliv doslovně ve stylu Morgana Freemana), ale spíše spirituálně...

To co je popsáno v odstavci výše, by se dalo popsat jako to, co má ve filmu děj, byť se toho moc neděje a rozhodně méně namluví. Bohužel film je pak také prokládán vcelku dlouhými pasážemi, jejichž smysl mi občas unikal... záběry na vesmír a záběry z mikroskopu bylo ještě to nejmenší.

- ZCIZOVACÍ VSUVKA -
Tady si člověk nemůže nevzpomenout na Men in Black, je pravda, že hodně nazoomovaný mikrokosmos občas připomíná záběry galaxií, takže možná naše galaxie je jenom kus soplu na kapesníku nějakých VĚTŠÍCH bytostí, některé jsou možná tak pošetilé, aby tu nechávaly stopy, které tu pak někteří uctívají jako bohy...
- KONEC VSUVKY -

Horší to však bylo u záběrů na nějaké dinosaury, velice špatně renderované (Jurský park z 90 let vypadal lépe, ba co dím, možná i Souboj titánů z 80.tek), kteří pobíhali v americké přírodě - když už dělám dinosaura, tak bych snad mohl zkusit i dobovou flóru, ne? Když na to nemám prachy, tak je možná lepší se na to vybodnout. No ono možná by bylo lepší si položit otázku, proč to tam vůbec v prvé řadě cpát...

U nejednoznačně interpretovaných děl můžete být buď schematický, tj. říct, že režisér je dement a ti, kteří jej adorují jsou stejně banda pozérů, kteří neví, oč běží a jen říkají to, co chce pseudo-intelektuální filmová klika slyšet, nebo se můžete snažit pochopit hlubší význam a je tu pak veliké riziko, že se veřejně ztrapníte, protože jste film třeba vůbec nepochopili, tudíž je to situace, kdy dement jste vy, nikoliv režisér. Vrcholem jsou pak díla, kdy samotní režiséři říkají, že vám rozhodně nebudou vysvětlovat, co tím mysleli, protože dílo jako takové bylo vyrobeno a sděleno a pokud k vám dílo nepromlouvá o sobě, tak si dodatečný komentář a vysvětlení stejně nezasloužíte.

Upřímně říkám, že smysl dinosaurů jsem ve filmu nijak nepochopil a na videu bych tyto záběry asi přetočil (podobně přetáčím opičáky ve filmu Vesmírné odysea). Jako celek to však nebylo vůbec špatné. Některé scény a záběry v sobě měly tolik kouzla a umění, až to praštělo. Zpomalené rozjívené děti pobíhající za vozem s nápisem DDT a hrající si v bílé mlze (možná druhý záběr na ceduli DDT pro blbce byl už nadbytečný), osamělý Sean Penn procházející v poušti zárubní (kdo četl heptalogii Temnou věž, tak to pro něj mají osamělé dveře na poušti další význam), atd.

Jinak nevím, jestli autor chtěl ukázat syrovou realitu 50. let, ale nevím proč, ale všichni otcové ve filmu mi přišli jako vyšinutí psychotici, a to nejen Brad Pitt vynucující si svou lásku pomalu násilím, tak i jejich sousedi, atd. Ale od Hanekeho Weisse Band určitě v mezilidských vztazích v rodině veliký pokrok... každopádně bez těch dinosaurů bych se na to možná někdy i podíval, záběry na vesmír a mikrosvět mi přišly alespoň pěkné, taková National Geographic vsuvka.

VystavilDon Insalata v 15:42 0 komentářů  

Melancholia

Lars von Trier by klidně mohl učit marketing - stačí říct v Cannes, že milujete Hitlera k zbožnění, být vyhozen, navzdory nenávisti získat v Cannes cenu, vše odvolat a je to. Takhle narvané kino Světozor jako včera, jsem snad nikdy neviděl. Fronty se tvořily než lidé vyšli ven z kina i než mohli být vpuštění dovnitř.

Každopádně je Melancholia dobrý film? Pokud bych měl použít systém imdb.com, tak bych řekl 8/10 + prsa Kirsten Dunst, takže 9/10 :o). Ne, ale teď vážně.

Melancholia je ve filmu všudypřítomná (na Wikipedii se dočtete, že dle Freuda to byl protipól smutku po smrti blízkém, ve smyslu smutek bez zjevné příčiny). Dnes se užívá spíše slovo "deprese". Postava Kirsten Dunst trpí takovými depresemi, až je natolik paralyzovaná, že nedokáže zvednout ani nohu, aby přelezla hranu vany. První část filmu je o svatbě této depresivní ženy. Ačkoliv se snaží být "šťastná" seč může, kýžený efekt se nějak nedostavuje, byť se opravdu snaží, a to mnoho. Svatební veselice je tak naprosté fiasko, například hod svatební kytky mi utkvěl v paměti určitě.

Druhá část filmu je život její sestry (jako vždy výborná Charlotte Gainsbourg) a strach z druhé Melancholie. Tentokráte se však jedná o název planety, která, kde se vzala, tu se vzala a má údajně proletět těsně kolem Země, obkroužit a projet dále vesmírem. Nejsem astrofyzik, ale nevím, kolem čeho by měla obíhat planeta o které nikdo nic až do nedávna netušil (její oběžná dráha by tak musela trvat několik tisíc let), natož "těsný průlet" tělesa mnohokráte většího než Země, se mi zdá jako blbost už jen logicky kvůli magnetickému poli... Ale dejme tomu, že se pohybujeme v určité narativní struktuře, kde platí tato pravidla. Ale třeba se mýlím já a všichni fyzikové si u filmu chrochtají blahem, protože "přesně takhle" pohyb vesmírných těles funguje...

Nejlepší na samotném filmu je úvodní prolog. Pseudoumělecké zpomalené záběry než to bouchne a pak epochální spojení naší zemičky s obří Melancholií. Pocit depresivní Kirsten omotané lany, sotva se pohybující... na umělecké záběry je von Trier machr.

Ve filmu je řada zajímavých momentů - například ledový klid těžce depresivní Kirsten, když je konec světa nevyhnutelný. Noční záběry, kdy nebe osvětlují dvě tělesa, nikoliv jen měsíc. Záběr nahé Kirsten u řeky je za všechny prachy světa, obraz působí dojmem, že by se dal pověsit na zeď a že ho maloval nějaký "starý mistr".  Kiefer Sutherland (který snad naposledy hrál v dobrém filmu v roce 1990) je tu také skvělý. Někdy možná pomalejší tempo a pocit, že se "nic neděje", hlavně když už od prologu beze slov všichni víme, kam to směřuje... každopádně pocit, že smrt je nevyhnutelná a týká se všech lidí najednou a naprosto vůbec nic vám nepomůže, protože není kam se schovat; moment, kdy veškerá kultura skončí během pár minut a nikdo na nás se slzou v oku vzpomínat nebude, tak tenhle tísnivý pocit se Trierovi povedl na výbornou.

VystavilDon Insalata v 10:55 0 komentářů  

Odnikud někam (Somewhere)

Sofii Coppolu jsem si po filmu Ztraceno v Překladu (2003) zamiloval. Zaujala mě natolik, že jsem si sehnal i její starší starší debut Virgin Suicides (1999), který nebyl tak dobrý, ale zachraňoval jej skvělý soundtrack od air.

Marie Antoinette (2006) mi přišla už trochu slabší, zato za její nejnovější snímek Somewhere (2010) mám chuť autorce napsat, že chci náhradu za tu životní újmu a trauma, které mi sledování filmu přineslo... větší debilitu jsem už totiž dlouho neviděl.

V prvé řadě hrdina je prostě idiot, se kterým nemůžete nikdy sympatizovat. Problém je ten, že prakticky nezmizí z plátna. Mezi jeho činnosti patří chlastání, kouření, šukání čehokoliv kdekoliv, prostě ženy se mu vrhají k nohám, neb je to hollywoodská superstar... Upřímně, když chlastá a hulí Big Lebowski, tak to má alespoň nějakou šťávu, tenhle hnusák je opravdu pouze k nasrání se na něj vůbec dívat.

Předně nemám nic proti filmům, ve kterém jsou dlouhé záběry, ale dle mého názoru by měly mít alespoň částečný smysl... film začíná asi pětiminutovým entrée, ve kterém stojí kamera na jednom místě a kolem dokola jezdí černé ferrari hrdinovo. Ferrari je asi druhým hlavním hrdinou, protože je ve filmu opravdu často. Poté je další pětiminutový záběr na jeho dcerušku, kterak bruslí. Hm, proč si nezapnout eurosport, kde to aspoň někdo umí...

Hrdina (asi?) dostane dcerku víceméně na starost po 11 letech a bere jí do luxusních hotelů, zajímavých destinací v Itálii, dokonce i v helikoptéře se projedou, ale hlavně, jezdí pořád tam a sem ve ferrari. Nevím, ale na film to dle mého nestačí. Scénář film asi neměl žádný, protože rozhovory typu: "Tobě ten Guitar Hero na Xbox tak jde" nebo "Neobjednáme si zmrzlinu z recepce? Jo! Jéé ta vanilková je ale dobrá." tam opravdu jen vyplňují převažující "hluchá" místa.

Pokud nepočítám troje dívčí poprsí, které jsou ve filmu vidět, tak pak už asi nic zajímavého se ve filmu nekonalo... snad jen jedna scéna, kde se nám hrdina tak trochu hroutí (ale jen na chvíli), která nás má snad donutit se zamyslet, že ferrari tě šťastným neudělá, nebo co? Částečně film zachraňovala hrdinova "dcerka", která byla jediná alespoň trochu přesvědčivá.

Jestli bude Sofia točit podobné sračky i nadále, tak nevím. Ztraceno v překladu se také odehrávalo větší část v hotelu, ale tam byli alespoň zajímaví hrdinové, dobré dialogy a vynikající herectví. Naproti tomu film Somewhere je prostě jen duchaprostá volovina.

VystavilDon Insalata v 15:14 0 komentářů  

2011

Tak zdá se, že rok 2011 bude už jen ve znamení digitálních spektáklů.

Cowboys and Aliens Indy a Bond proti mimoušům v době divokého západu. WTF.

Sucker Punch  Draci, samurajové, nacisti.

Thor. Stačí říct Asgard a modří už vědí. Snad potkáme i Ódina.

Nutno dodat, že na to první se už půjde hlavně z legrace, na to druhé proto, že Watchmen a 300 byly pěkně zpracované dle původní předlohy (berme soví dementy jako úkrok stranou) a Thor bude pěkná pakárna už jen dle plakátu.

VystavilDon Insalata v 16:21 0 komentářů  

Legenda o sovích strážcích?

Posledně jsem tu dost zdecimoval 3D volovinu Avatar, aniž bych ji viděl (původně jsem napsal Až naprší, uschne, zmodrá a vyjde na DVD) a později viděné se mi jen potvrdilo...

Nyní další hyperkrátká pre-cenze: "To mám zažít vizuální orgasmus z toho, že uvidím chlupaté ptáky?"

(Vsadím se totiž, že se najde minimálně jeden divák či recenzent, který tu (apriorní) volovinu vyzdvihne z "vizuálního" hlediska, že se sovám moc krásně vlní i to nejjemnější chmýří.).

Takže chmýr s vámi, kdo na tu pakárnu půjdete :o).

VystavilDon Insalata v 14:29 0 komentářů  

Největší z Čechů

Šel jsem na další nudnou českou věc a vrátil jsem se ze skvělé české komedie, která rozhodně není tím typem hýkavě-fekální komedie, o kterou se většinou snaží čeští "komedianti". Ten film mě prostě nadchnul. 

Jakýsi "velký umělec", režisér, nedostane grant na svůj film a nemůže jej tak natočit - ironií je, že přesedu Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie si zde vystřihne Jan Hřebejk, který určitě nemá se sháněním peněz na své filmy (které mi přijdou, že kvalitativně od Pelíšků upadají a poslední dva tři opusy jsem už ani neviděl...) problémy.

V mizerné situaci se jeho producentce ozve Agentura Dobrý den a chce po umělci ověnčeném cenami natočit film, který vykreslí české kuriozní rekordmany do hloubky, nikoliv jako blbce... 

Čtyřčlenný tým - kameraman alkoholik, producentka, režisér a zvukařka se tak vydají na jakousi road-movie po českých rekordmanech, které natáčejí. Vystupují tak zde skuteční rekordmani, čeští herci, kteří rekordmany hrají a žánrově je to nejblíže mocku-ment (nejlepší mockument všech dob jest asi Spinal Tap). Nutno říct, že herci mi přišli daleko lepší a scény s nimi byly opravdu kouzelné - Myšička jako sběratel čtyřlístků byl asi vrcholem filmu, Taclík jako skinhead, který nejrychleji vypije pivo pod vodou také docela ušel. 

Zdali se Režisérovi podaří, aby rekordmany nevykreslil jako blbce, ví bůh, protože člověk se většinu filmu směje, a to právě jim... Ale zajímavé je sledovat i životní příběhy a osudy hlavní čtveřice. Sem tam se mihne i česká herecká superstar jako třeba Aňa Geislerová - scéna s ní v hotelu patřila také k těm lepším momentům.

Nemám moc rád sousloví jako "inteligentní komedie", ale tahle by si ji určitě zasloužila. Pokud nebudete čekat humor, při kterém si Pavel Liška šlape na jazyk jako idiot, nebo Genzera se Suchánkem, tak se budete skvěle bavit. Film se totiž vůbec jako komedie netváří a přesně i z tohoto důvodu jsem si užíval sledování filmu This is Spinal Tap.).

VystavilDon Insalata v 15:46 0 komentářů  

Boondock Saints

Po nedávném zhlédnutí filmu Larse von Triera Antichrist, ve kterém hrál naprosto skvěle Willem Dafoe, jsem se rozhodl podívat se na některé jeho další filmy... Bohužel Dafoe hraje většinou v béčkách, ale tohle béčko Boondock Saints, bylo příjemným překvapením.

Když pomineme fakt, že film natočil archetypální loser Troy Duffy (natočil jen tento film, který byl v kině jen sedm dní a kvůli blbému kontraktu nevydělal ani dolar z 50 milionů za prodej videonosičů) a se svou hudební skupinou vydal jedno CD, kterého se prodalo méně než 700 kusů.

Na druhou stranu Boondock Saints je totálně ujetá mafiánská střílečka. Bratři MacManusové se na den svatého Patrika postaví za majitele hospody a zbijí tři ruské pěšáky. Druhý den je naprosto náhodně zabijí v potyčce a stanou se přes noc hrdiny. Následuje totální vyvražďovačka všech "zlých" mafiánů... ať už se jedná o ruskou, či italskou mafii. Zní to idiotsky, ale řada scén byla opravdu vtipná... například vyvraždění celého hotelového pokoje díky lanu a hlášky typu: "Uděláme to jako ve filmu". Vražda domácího mazlíčka jejich kamaráda Rocca připomíná Tarantina a ono celé se to nese tak trochu v tarantinovském duchu.

Co však film pozvedá ještě trochu výše je právě Willem Dafoe. Hraje zde detektiva, který vyšetřuje všechny vraždy bratrů MacManusových. Je milovníkem opery, neustále si dělá vtípky na domnělou homosexualitu svých kolegů, přičemž je sám homosexuál, ale jaksi na "zapřenou". Scéna, kdy se k němu v posteli přitulí jeho milenec a on jej odbyde slovy: "Co blbneš, seš snad teplouš?", přesně popisuje jeho vztah k sobě a k tomu, kdo je.

Mohl tak žít kult netradičního filmu z roku 1999, ve kterém i policista zjistí, že vražda mafiánů je vlastně fajn... avšak... Duffy o deset let později natočil druhý díl. Dalo by se říct, že vše, co bylo na prvním díle vtipné, zmizelo a je to jen jakýsi pokus o oživení kultu, či jinou podstatně horší kopii téhož. Předně Dafoe si ve filmu zahraje jen malou roličku na konci filmu, která má snad přislíbit příchod třetího dílu (o čemž pochybuji, protože druhý díl byl opravdu marný).

Navíc se z filmu stala víceméně bezduchá střílečka - což první díl byl také, ale aspoň trochu chytrá - vraždy se děly tak trochu "omylem" a "náhodou". Jestli si nechcete zkazit dojem z prvního dílu, tak se na ten druhý rozhodně za žádnou cenu nedívejte.

VystavilDon Insalata v 11:25 0 komentářů  

Kuky se vrací, dospělý divák zvrací

Předně musím říct, že jakékoliv infantilnosti mi nejsou cizí, takže pokud by byl Kuky kvalitní film, neměl bych nic proti němu.

První slabina tohoto filmu je zápletka. Chápu, že hraný chlapec ve filmu asi byl proto, aby se děti měly s kým ztotožnit, ale pokud by se "hrané" výkony z filmu vystřihly, myslím, že by se nic nestalo. Matka astmatika byla asi stejně nepřesvědčivá, jako sám astmatik. A závěrečný konstrukt a scéna s bezdomovcem v podání Oldřicha Kaisera už pomalu nutila dospělého diváka vstát ze židle a odejít.

Nebýt ve filmu kvalitního dabingu českých herců - předně Zdeňka Svěráka, Jiřího Macháčka nebo Petra Čtvrtníčka, nedalo by se na film asi dívat ani minutu. Chápu, že film je cílen na dítě, ale zahraniční produkce dokáží natočit takový film u kterého se baví nejenom děti, ale i jejich rodiče. Jakýsi pokus o tuto souhru cílových skupin film zaznamenal - a to v případě, kdy Kuky vyruší "souložíci" vážky a postavička namluvená Z. Svěrákem říká, že spojená zvířátka spolu tentonoc a poté spolu vidí dva ptáčky, Kuky se bojí je vyrušit Zdeněk Svěrák říká cosi ve stylu, že jakmile se někomu narodí mládě, tak už si jen tak nevrzne.

Bohužel to bylo asi tak jediné, kde se měl dle autorů zasmát i dospělý doprovod dětí. Dost bída, co?

Pokud si vezmeme děj, žádný není. Kuky se totiž "vrací" - tudíž je to vlastně taková road-movie, kdy pouze reaguje na to, co se mu stane v přesunu z bodu A do bodu B. Nutno dodat, že Svěrákova předchozí road-movie Jízda je daleko, daleko lepší.

No a nyní, ať film jenom nehaníme. Po vizuálním zpracování je film vynikající. Kuky je setsakramentsky roztomilý, stejně tak jako jeho plyšoví kamarádi z postýlky. Naproti tomu postavičky, které žijí v lese, vypadají přírodně a zpracovány jsou také skvěle. Zde to však vypadá, že jediné zásluhy a pozitiva filmu nepatří Svěrákovi, ale výtvarníkovi Jakubovi Dvorskému, který mj. udělal skvělou hru Machinarium.

VystavilDon Insalata v 14:40 2 komentářů  

Český mír

Dvojice Remunda a Klusák natočili další celovečerní dokument. Tento má podtitul "dokumentární komedie" o radaru. Ačkoliv jsem během událostí byl spíše na straně těch, kteří radar nepovažovali až zas za takový problém, aby se kvůli němu přivazovali v lese ke stromu, dokument se mi hodně líbil i přes to, že autoři, ačkoliv se snaží o vyrovnanost, stojí způsobem natočení díla spíše na straně odpůrců radaru. 

A proč je to komedie? Já osobně jsem se místy docela nasmál. Chápu, že někteří nedokáží vydržet zírat na náš "obyčejný lid" (o definici, kdo to je, raději necháme se přít politology a Jirku Paroubka), který vykřikuje "Ami go home" a proti radaru protestuje na základě americké telenovely, kterou vidí na TV Nova. Na druhou stranu jsou zde vidět ony nůžky, které jsou právě mezi lidem a mezi politickými elitami. A osobně já dávám za pravdu Jirousovi Magorovi, že tento národ nemůže o radaru rozhodovat v referendu, protože je z 80 % blbej jak hovno (Magorova citace z filmu). 

Ona vůbec ta scéna s Magorem, patřila k tomu nejlepšímu, a to z dvou důvodů. Pokud budeme brát pouze komično - opilý Magor urážející kohokoliv a s přehnaným patosem klečící vyzývá odpůrce radaru, aby raději jako on poklekli a prosili Američany, aby tady tu základnu postavili. Na druhou stranu scéna byla i velmi tragická. Deziluze a zoufalost člověka, který za komunismu strávil několik let v kriminále jako politický vězeň, který je najednou konfrontován s mladými levičáky, kteří mají dle Magora najednou právo kritizovat všechno včetně demokracie, místo aby byli šťastní, že zde tu demokracii konečně po 40 letech diktatury mají (navíc u většiny asi bez osobní zkušenosti totality, pokud nepočítáme pár let dětství). Nejhorší na tom asi je, že během této scény se kino otřásalo asi největším smíchem, přitom to na jednu stranu bylo tak smutné...

Co se týče vtipnosti, tak nejvíce si autoři utahují ze zastánců radaru. Ačkoliv by určitě mohli kritizovat i ten druhý tábor, jsou zde odpůrci radaru zvěčněni již trochu více lichotivě. Asi nejlepší postavou byl obyvatel obce Trokavec pan Houška, který filmu dodal opravdu notnou dávku komičnosti - scéna kdy mluví o vraždění amerických vojáků, kteří kam přijdou, teče krev a jeho monolog je přerušován momenty, kdy odněkud vyletí bažant a on jej velkou kulovnicí společně s dalšími dvaceti myslivci vraždí obrovskou kanonádou, patří opravdu k tomu absurdnějšímu ve filmu. 

Další linií je i postup starosty obce Trokavec z lokálního ne-politika v důchodu, který každým dalším mítingem odpůrců radaru roste jako politik až se probojuje na kandidátku ČSSD, za kterou je také zvolen do zastupitelstva. Takového starostlivého starostu asi obci závidí každý. Divák může jen doufat, že starostu Neorala moc nakonec nezkorumpuje jako všechny ostatní, kteří do politiky šli plní ideálů.

VystavilDon Insalata v 12:05 0 komentářů  

A Single Man

Když Tom Ford, módní návrhář, který pozvedl firmu Gucci a poté založil vlastní oděvní firmu Tom Ford, natočí film, řekne si každý že to bude jen přehlídka pěkných hadrů a autoreklama.

Nooo, jedno se filmu musí nechat určitě, a to, že většina pánských hrdinů vypadá, jako by vypadla z módního mola. Scény jsou stylizované způsobem, že máte pocit, že si s každým záběrem Ford opravdu vyhrál... ba co víc, film se odehrává v 60. letech, což je myslím doba, ke které se teď hodně vracíme jak v designu, tak v oblékání.

Děj by se dal shrnout do jedné věty - když si něco hodně přejeme, tak se také může stát, že se nám sen splní... Hlavní hrdina (Colin Firth, kterého asi známe spíše jako Darcyho z Bridget Jones) je profesorem angličtiny a těžce se vyrovnává s tragickou smrtí svého přítele. (Ano, téměř všichni muži, kteří se ve filmu vyskytují jsou krásní, často spoře odění a hlavně homosexuální.) Firth se rozhodne, že život, byť trávený v přepychovém domě a mercedesu, nemá bez svého milovaného, se kterým žil 16 let, smysl. Koupí si tedy náboje do své zbraně, připraví si všechny dokumenty úhledně na stůl, napíše dopisy na rozloučenou, naposledy zapaří s ženou, která ho milovala a on s ní dokonce i kdysi dávno spal, i přesto, že miluje muže a rozhodne se to vše ukončit.

Scéna, kdy pobíhá po bytě s pistolí v puse a snaží se najít místo, kde by nadělal nejmenší svinčík, byla trošku morbidní, ale částečně i trochu černě humorná.

Bohužel do jeho plánů vejde jeho student, mladý krasavec, který vypadá, že mu právě před chvílí skončila módní přehlídka. K ničemu mezi nimi sice nedojde, ale když jej sleduje spícího a polonahého na svém kanapi, zjistí, že život asi přece jen ještě má smysl. Hrdina pak řekne cosi, že ten moment, byl jeden z mála, kdy mu přišlo, že "prohlédl" (stal se vidoucím, řekl by asi poeta) a smysl života mu přišel trochu jasnější a on se zdál býti trochu šťastnějším.

Když si tak zasněně leží na své posteli, a přemítá o nesmrtelnosti chrousta, tak ale dostává infarkt a zajisté umírá... Trošku nečekaný konec, ale hrdinovi se dostává to, po čem toužil, ačkoliv by to již nyní asi nechtěl... smrt. Fin.

VystavilDon Insalata v 10:16 0 komentářů  

Fantastický pan Lišák (Fantastic Mr. Fox)

U filmu Wese Andersona si můžete být téměř 100% jisti, že v nich budou hrát Bill Murray nebo Owen Wilson. Jinak tomu není ani zde, ale tohle není klasická Andersonova filmová produkce, nýbrž jeho první pokus o animovaný film, a to adaptace knížky Roalda Dahla "Fantastický pan Lišák" z roku 1970. Zatímco knížka údajně končí tím, že farmáři čekají nad norou pana Lišáka navždy, film má již trochu více konečnou verzi v supermarketu, který patří třem farmářům.

Každopádně tenhle animák je naprosto svěží v tom, že zatímco Pixar každoročně vyplivně jednu 3D počítačem animovanou volovinu, tohle je stará dobra stop-motion (pookénková) animace, ke které zejména český divák, odrostlý na Švankmajerovi, musí mít pozitivní vztah i kdyby nechtěl.

Navíc hlavní role pana a paní Lišákových ztvárnili v originále Goerge Clooney a Meryl Streepová, takže namluvení hlavních hrdinů je opravdu kvalitní. Můj favorit filmu byl vačík (od slova vačice?) Kylie a krysák Rat (Willem Dafoe). Dokonalý byl také jezevec Bill Muray, který byl právním poradcem pana Lišáka.

Trochu člověka pak mrzelo, že Oscara dostal film Up, protože podle mě Up byla totální okoukaná nuda, protože dle mého názoru éra a fascinace počítačovou animací už dávno pominula - stačí se po letech podívat na stále určitě dějem kvalitní Příšerky s.r.o., ale počítačová animace už je z dnešního pohledu zastaralá. Zatímco klasický animák typu Mr. Foxe se okoukat nemůže nikdy, protože jistá nemotornost je mu prostě vlastní.

Naposledy jsem v kině bavil u stop-motion animace u filmu Panique au Village. Kdy do českých kin dorazí pan Lišák netuším, ale předobjednávka na amazonu na blu-ray verzi je možná již teď, protože film oficiálně na blu-ray disku vyjde 23. března.

VystavilDon Insalata v 13:02 0 komentářů  

A Londoni férfi (Muž z Londýna)

Obvykle tyhle rádoby umělecký filmy pro intelektuály dychtivě vyhledávám a pak jsem i nadšen z jejich sledování, ale toto nebylo asi pro mne... a přitom vše znělo tak slibně.


Režisér Béla Tarr, který je proslulý dlouhými záběry bez střihu (vzpomeňme si dnešní zábavné spektákly typu Piráti z Karibiku, kde záběr trvá tak krátce, že je to jen sled rychlých záblesků), se asi nejvíce zapsal do povědomí filmových fandů svým 7hodinovým eposem Satanské tango. V hlavní roli hrají vynikající Miroslav Krobot a Tilda Swinton. Obskurní je, že se spolu baví francouzsky... Krobot tradičně "nehraje". Jeho výraz pokerového hráče s rigor mortis ve tváři je kouzelný jako vždy, ale to je asi tak vše.

Děj... ehm, o čem že to bylo? Chlap jde deset minut v jednom záběru po molu, deset minut v jednom záběru jde zpátky, vytáhne kufr, deset minut z něj v jednom záběru tahá bankovky a suší je, pak zabije vraha majitele kufru a cože ještě? No už ani nevím.

Dceru Krobota a Swinton hraje ve filmu dívka, která je ještě hnusnější než manželka Jacka Nicholsona ve filmu Shining. Scény s ní už jsou úplně nepochopitelné, třeba to, když ji Krobot odtáhne z práce, kde pracuje na krámě z důvodu, že když vytírá podlahu, tak jí muži civí na zadek... no... Chvíli jsem si myslel, že film je situován někdy do 19. století do jakési prapodivné frankofonní osady, ale např. v obchodě mají moderní elektronickou kasu na peníze, takže asi ne.

No každopádně mi nějak uniklo, o co v tom šlo. Nejsem odpůrce delších filmových záběrů, ba naopak, ale mělo by to asi být v rozumné míře, protože desetiminutová chůze po molu děj opravdu nikam neposouvá a člověku tak trochu uniká, proč to tam vůbec je...

VystavilDon Insalata v 15:04 0 komentářů  

Avatar?

Možná až naprší, uschne, zmodrá a vyjde na DVD. Díky nechci.

Update: 17.5.2010
Neuvěřitelné se stalo skutkem. Napršelo, uschlo, zmodralo a vyšlo na DVD a den předtím jsem přišel do poloprázdného IMAXu se na tu "nádheru" podívat.

Můj názor je veskrze takovýto - na barevné pohyblivé obrázky se můžu koukat kdekoliv. Třetí rozměr na plátně nepotřebuju, protože už sám život je ve 3D a jelikož ta legrace vznikla hlavně pro to, aby se zastavil pád návštěvnosti kina, tak nevím, co vymyslí příště, protože už jsou k mání už i 3D televize.

Chybí už opravdu jen čichové a hmatové vjemy, a pak se ubavíme už k smrti v huxleyovském stylu, jak by řekl Neil Postman.

Každopádně zpět k filmu. Hýbe se to pěkně, občas je to i 3D, ale polocitoval bych nejraději cimrmany - plytký děj, mátožnost postav a scénář psal asi nějaký autista. První záběr na megaptákodraka. Hm, tak sázka, že za půl hodiny na něm hrdina bude rajtovat. Za půl (až tři?) hodiny hrdina stojí před neřešitelným problémem... ejhle, vyřešil se tím, že rajtuje na megaptákodrakovi. Nevím, ekologický podtext, jsem tam nějak nenašel, asi ho tam chtěli kapitalisti v USA hledat. Pro mě to byla prvoplánová konina, na kterou všichni houfně chodili jen proto, že to je ve 3D a trvá to déle než hodinu v IMAXu.

Nejhorší na tom filmu asi je fakt, že bude i druhý, možná třetí... U těchto 3D kravin je totiž každý další díl levnější (recyklace modelů) a jelikož tenhle se jim vrátil mnohonásobně, bohužel budou i další díly modrých pak. Díky bohu, že beze mě.

VystavilDon Insalata v 11:19 0 komentářů  

Jodorowského Svatá Hora

Jestli jste někdy uvažovali o tom, jaké to asi je pod vlivem silných psychotik typu LSD, tak odpověď naleznete v tomto snímku, a to i bez drogové zkušenosti.

Film je pozoruhodný sám o sobě. Navíc je to jeden z nejdražších mexických filmů všech dob (v roce 1973 měl plánovaný rozpočet 1,5 milionu dolarů. Nakonec se tvůrci spokojili s půlkou. Film v Mexiku vydělal 60 000 dolarů a celosvětově přibližně 90 000 USD).

Příběh zde moc není - postava podobná jakémusi mesiášovi hledá nesmrtelnost a průvodci mu jsou postavy, které symbolizují planety. Každý nabízí určitý příběh, který se odvýjí naprosto surreálně. Pamětihodná scéna je např. z cirkusu, kdy obří ŽIVÉ žáby navlečené v kostýmcích dobývají hrad plný ještěrek. Nálepku "no animals were harmed" tento film asi nezískal.

Scény typu, kdy se hlavní hrdina vykálí do kýble a nějaký alchymista z toho udělá zlato patří k tomu normálnějšímu ve filmu. Vize, kdy lidé budou žít v jakýchci zavěšených rakvích (vzpomínka na Matrixovské líhně) byla dosti hrozivá. Člověk, řvoucí do telefonu, že výhled ekonomiky je špatný, takže musí zabít 4 miliony lidí a ať zavedou plynové komory, plynové univerzity, plynové obchody atd.

Děj to opravdu nemá, je to série pološílených záběrů s touhou šokovat a občas si člověk říká: "Ty vole, to nejsou žádný digitální triky, oni se fakt koupou ve fontáně s živým hrochem" atd. Naprosto nejlepší je ale celý závěr filmu. Věta: "You have seek immortality and instead you have found reality. But this is not a reality, this is a film." Tak ta stála opravdu za to. Hrdinové téměř nemluví, filmem provází monotónní hlas vyprávěče. Jazyk vyprávěče bych nazval cosi jako hypnotická monotónická špangličtina. Vypráveč ze sebe souká věty typu: "Dónt bý efrééd."

VystavilDon Insalata v 15:39 0 komentářů  

Hranice ovládání (The Limits of Control)

Nejnovější film Jima Jarmusche je rozvleklejší než nejvíce rozvleklý film, který jste kdy viděli.

Hlavní hrdina většinu filmu pouze někam kráčí a moc toho nenamluví. Rád si objednává v restauraci dvě espresa do dvou šálků (prakticky jediná jeho replika). A také zde jde o plánovanou vraždu, jejímž je vykonavatelem.

Hlavního hrdinu jsme již mohli vidět v Jarmuschově kafi a cigárách v povídce "No Problem", kde se dva muži baví francouzsky prakticky o ničem.

Nejvíce na mysl tane Tarskovského film Stalker. Tam se také bloumá přírodou a po letech od zhlédnutí filmu jen mlhavě tušíte proč... Hrdinova interakce s ostatními hrdiny (tajemné kontakty s poznávacími znameními typu futrál na housle, kousky housky) probíhá vždy v tomto schématu. Někdo si k němu přisedne ke stolku, kde má své dvě objednané espresa (film se odehrává ve Španělsku), načež se zeptá: 1) mluvíte španělsky? dočká se odpovědi ne 2) pak prohodí "nezajímáte se náhodou o..." (za tři tečky si dosaďte vždy něco jiného dle rozdílných hrdinů - čili film, umění, hudba, molekula atd.) 3) vymění si krabičky od sirek, kdy hrdina vždy v nové krabičce dostane na papírku číselnou změt/šífru 4) sežere papírek po přečtení šifry 5) vypije jedno ze dvou espres. Hlavní hrdina povětšinu snímku mlčí jako zařezaný.

Zpět k Tarkovskému a jeho Stalkerovi. V asi tak nejlepší scéně s "kontaktem" - skvělá Tilda Swinton (jako vždy, chce se říct) vypráví Tilda o snu/nebo snad filmu který viděla, a popisuje scénu s ptáčkem, který se pohybuje v místnosti plné písku, tak to je právě ze Stalkera. Následně Tilda řekne, jak miluje, když ve starých filmech hrdinové jen tak sedí a mlčí. Následuje úsměvná několikaminutovka, kde hrdinové jen tak sedí a mlčí.

Film snad ani nemá děj, nevíte proč tak kdo činí a za jakým účelem. Hrdina jen občas mění obleky a košile a bloumá sem a tam a mění si krabičky od sirek s nesmyslnými šiframi s různými filmovými hvězdami (Gael García Bernal, John Hurt atd.). Vleče se to nehorázně a říkáte si, jak jen tohle může dopadnout...

V závěru filmu se dostaví hrdina k cíli, kde má spáchat objednanou vraždu. V ruce má jen strunu od kytary a nedobytnou budovu hlídá 30 hrdlořezů s automatickými puškami. V příští vteřině hrdina sedí v kanceláři tajemného bosse (Bill Murray). Na otázku "Jak jste se sem dostal." zodpoví tajemný hrdina: "Použil jsem svou představivost."

Na film se nedívalo špatně (zejména na jeden kontakt tajemného hrdiny, který byl celou dobu nahý a proklamoval věty typu: "Líbí se ti můj zadeček?"), ale jaksi ztrácíte pojem o tom, proč ten film vznikl a co tím chtěl autor říci.

VystavilDon Insalata v 14:56 0 komentářů  

Seven Pounds

Will Smith se z baviče, rappera, akčního hrdinu propracoval k dramatům, byť ke scénám, kdy se obnaží, by mu jehou napumpované bicepsy sedly spíše k něčemu akčněji založenějšímu. Ale o tom tento film opravdu nebyl.

Předně musím říct, že po zhlédnutí snímku se u mě konalo překvapení. A to dvojí. Zaprvé, byť sentiment a emoce v posledních minutách filmu přímo crčely z obrazovky (což snaha o působení na jakousi pudovost a emoce má být údajně bližší snímkům nižší kategorie), jednalo se o kvalitní film - filmově natočený, Smith hraje opravdu na výbornou (jeho neustálý výraz, kdy vypadá, že se v každé vteřině rozbrečí, ale zažene jej přesvědčivě falešným úsměvem atd.)

Druhé překvapení se konalo (spojené s tím prvním), že ten idiotský trailer v kině, během kterého jsem chtěl odejít z kina cca před půl rokem, protože už jen ten trailer mi lezl na nervy, byl takto "špatně" udělán záměrně. Režisér prý nechtěl prozradit o co ve filmu jde až do momentu, kdy by diváci film uviděli. Bohužel však si tím pod sebou podřezal větev (komerčně byl film naprostý propadák). A já se lidem ani nedivím, když v dnešní době se orientují dle recenzí a ukázek v kinech, tak člověk opravdu z traileru netušil, co to má být za žánr - jesli nějaké tajemno, romance, vyvražďovačka, drama atd.

Děj filmu je skutečně jednoduchý (dá se říct v jedné větě), příběh je a zpracování je už daleko silnější. Tim, absolvent MIT, a inženýr ve firmě, která má na starosti raketoplány, si (retrospektivně) užívá svůj luxusní dům u moře, kouzelnou ženu, bla bla bla, až do momentu, kdy způsobí dopravní nehodu při které zemře jeho snoubenka a šest dalších lidí.

Tim tak převezme identitu svého bratra Bena Thomase (úředník na berňáku) a rozhodne se zachránit sedm životů než spáchá sebevraždu. Fakt, že by to šlo jednoduššeji (zabít se a mít v kapse cedulku "jsem dárce orgánů" je vedlejší). Tim totiž chce pomoci skutečně dobrým lidem, kterým však nebylo shůry dáno jako jemu a kteří si jeho pomoc skutečně zaslouží. (Takový zodpovědný sebevrah altruista).

Část lidí zachrání jen tak mimochodem ještě za svého života (ledvina, kostní dřeň, plíce, játerní štěp), zbylé tři již vidíme v příběhu - hispánka, kterou doma mydlí muž "zdědí" ještě za Timova života jeho luxusní dům u moře (fakt, že jen za platbu elektřiny v takovém domě by musela šlapat 1000 let ponechme stranou), slepému muži z call centra, který hraje na klavír má v plánu darovat své oči a dívce Emily, která má srdeční chorobu se rozhodne darovat své srdce.

Bohužel s dívkou se do sebe jaksi zamilují (jak už to tak v hollywoodu bývá - peripetie), ale když Tim zjistí, že jeho nová láska má tak 3-5 % šanci na přežití pokud nesežene vhodného dárce, tak se za (jak jinak než) děšťové noci rozhodne Tim dokonat svůj plán - tzn. že není schopen žít s tím, že ztratil svou drahou a zároveň za to může (plus těch 6 dalších lidí jako bonus).

To bylo totiž to hlavní "překvapení" člověk by čekal, že Tima zachrání, ale až takovýto happy-end se nekoná. Tima skutečně ona medúzka, pomocí které se rozhodne spáchat sebevraždu, usmrtí a je tak prozíravý, že se naloží ve vaně do ledu než k sobě pustí medúzku.

Úplně poslední scénu bych si možná odpustil, když slepý Ezra (ve filmu Seven POUNDs, opravdu dobré jméno) se setká s Emily a ona se dívá do jeho očí a následně se rozpláče a obejme jej... chápu, že jsou to oči muže, jež ji umožnil žít a do kterého se zamilovala, ale jsou to jen oči... v ten moment už toho chtěl režisér po divácích asi až trochu moc, protože plačící Emily a plačící Ezra, kteří se objímají, zaváněla již tak trochu kýčem.

P.S. Soundtrack jednoznačně na výbornou a Ennio Morricone s písní Crisis, která zazněla poprvé ve filmu "Legend of 1900" byla dokonalá...

VystavilDon Insalata v 13:40 0 komentářů  

JCVD

Říkám si, jestli je to spojení vůbec možné. Jean-Claude van Damme (JCVD) a dobrý film. Je jasné, že jako dítě, kdy jsem se díval dokonce i na béčka takového těžkého kalibru jako na filmy s Michaelem Dudikoffem, byl JCVD jedním z akčních hrdinů, kterého žrali všichni kluci na základce. Zpětně musí být ty filmy úděsné a člověk je snad ani raději s odstupem nechce vidět, aby se nestyděl za to, co se mu jako dítěti líbilo, ale tenhle film s JCVD měl být jiný. Prý žádný hloupý akčňák.

A to kupodivu byl. Místy jsem se totiž opravdu zasmál a místy došlo i na herecké výkony. Van Damme ve filmu hraje sám sebe. Částečně je to inspirováno jeho životem, částečně je to fabule. Každopádně během návštěvy pošty, kdy si chce v Belgii vybrat peníze, se stane jedním z rukojmích přepadení. Náhoda tomu chce, že jej obyvatelé belgického městečka začnou považovat za lupiče.

Asi nejlepší část filmu je, když si JCVD začne vylejvat srdce na kameru (čas se jakoby zastaví a my máme šanci nahlédnout do jeho hlavy, co si o situaci myslí). V šesti minutách rekapituluje svůj život, slávu, drogovou závislost, pět manželek a rozvodů (jednu si vzal 2x) atd.

Ve filmu jsou naprosto dokonalé gagy, typu "Roli mi vyfouknul Segal, ten prevít jim slíbil, že si ustřihne copánek" atd. Scéna, kdy nohou vykopne cigaretu z úst spolurukojmímu, protože jej o to bankovní lupič (velký fanoušek - ostatně jako všichni Belgičani) požádá. Úvodní sekvence z jakéhosi asijského béčka, které JCVD natáčí je také dokonalá. A závěrečná scéna, kdy si JCVD představuje, jak vyřeší bankovní přepadení a jakási jednotka rychlého nasazení s ním pak zapackuje, patřila také k tomu lepšímu.

Chtělo to asi odvahu natočit takovýto film, ve kterém člověk hraje sám sebe (byť je to smyšlené částečně, ale ten monolog, kde se van Damme div nerozbrečí byl působivý a řekl bych, že místy mu to šlo i od srdce). A co víc, připomnělo mi to geniální seriál Rickyho Gervaise The Extras, kde hollywoodské a britské hvězdy hrají samy sebe, ale s trochou sebeparodie.

VystavilDon Insalata v 22:42 0 komentářů  

Ce que mes yeux ont vu

Film z roku 2007 režiséra Laurenta de Bartillata s názvem "To, co moje oči viděly" patří k těm filmům, které na imdb.com nemají ani obrázek, stejně tak ani herci nemají fotografie ve svých profilech. Už to napovídá, že film má velmi malou propagaci, ale to vůbec není na překážku dobrému filmovému zážitku.

Děj filmu by se dal říct jednou větou - záleží jen na tom, jak se na film díváte, takže z pozice člověka, který vše přeměřuje na peníze by jednovětá recenze zněla:

"Kterak zatvrzelá šprtka objevila, že Wattaeu maloval pod pseudonymem a přišla si tak k balíku peněz".

Z pohledu vědce:

"Kterak obětování všeho pro vědu přinese kýžený efekt, ačkoliv metodologie dost pokulhává a často se jedná jen o dohady."

Z pohledu romantika:

"Kterak plachá dívka vidí lásku umělce Watteau v jeho obrazech, ačkoliv se jí samotné lásky nedostává a když ji najde, tak je to hluchoněmý mim, který zemře na aneurysma, zatímco ona se oddává vědě."

Pokud potřebujete k filmu kvalitní hudbu, tak toto je jeden z takových filmů - většinou pouze klavírní doprovod, který dost připomíná Martineze (např. hudba k remaku filmu Solaris), ale zde se autor hudby jmenuje David Moreau (1972).

Protože film asi jen tak neuvidíte, přidávám i trailer, který (dle mého dost idiotsky) se z filmu snaží udělat nějaké větší drama než je, jakési větší mystérium, než v něm je, což je dost na škodu. Protože tento trailer by mě vůbec neoslovil, ale film byl jedním z mála, o kterém jsem přemýšlel i několik dní poté, co jsem jej viděl.

VystavilDon Insalata v 19:50 0 komentářů  

Manufacturing Consent

Téměř 3hodinový dokumentární film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Noama Chomského z roku 1988 - Manufacturing Consent: The political economy of mass media. Asi každý student médií někdy slyšel sousloví "propaganda model", tak toto "sousloví" pochází právě z této knihy.

Film Marka Achbara je docela "vtipný" v tom, kdy vznikl, protože Chomsky je v něm mnohokrát citován jako "největší žijící intelektuál všech dob", přitom když se dnes podíváme např. na wikipedii, tak je zde Chomsky uveden jako nejvíce citovaný vědec v letech 1980-1992, čili film vznikl jaksi na vrcholu/konci jeho proslulosti. Nutno podotknout, že Chomsky je ročník 1928, čili je jasné, že ačkoliv je stále aktivní, patří mu již zasloužený odpočinek.

Film není ani tak o Manufacturing consent - byť se utvářením konsensu společnosti za pomocí médií ovládaných elitou zabývá podstatnou měrou také, ale dá se na dokument dívat také jako na průřez Chomského akademickou kariérou, kdy se z něj v 60. letech stal spíše politický aktivista než akademik, který však obě pole úspěšně propojuje dodnes, byť dnes o něm není tolik slyšet.

Za zmínku stojí i fakt, že Mark Achbar natočil i druhý nejúspěšnější kanadský dokument (tento je první), a to je film The Corporation, kde předkládá Achbar tezi, že celý svět je ovládán korporacemi, které dnes skupují naprosto cokoliv, např. i genetické informace (čili si nechávají např. patentovat gen chřipky a podobné na první pohled "hovadiny".) A tvrdí, že dnešní korporace mají daleko větší politickou moc než samotné vlády.

Zatímco normálně vždy nesnáším, když recenzenti DVD dávají jakési extra hvězdičky za bonusy, musím říct, že nesetříhaná debata z roku 1974 mezi Michelem Foucaultem a Noamem Chomskym, v podobě bonusů na DVD, mě opravdu potěšila. Na závěr bonusů překvapí Chomského skromnost, kdy v rozhovoru z roku 2002, po 10 letech vydání od filmu, říká, že on nikdy nebyl přímý organizátor ničeho, pouze se vždy účastnil boje za nějakou ideu a všechna pozornost se obrátila na něj, přitom za vším stála práce jiných, jediné co on poskytnul, byla dobrá analýza (to samé tvrdí i na záběrech ze 70. let, že jediné co o sobě může říct, je, že má dobré analytické schopnosti). Jeho reflexe k filmu je taková (prý ho neviděl, protože se nerad na sebe dívá, protože si pak říká - to jsem měl říct jinak atd.), že alternativní média a alternativní obsahy mají smysl, protože mu dodnes chodí e-maily od lidí, kteří zhlédli tento film a píšou, že si nemysleli, že je někdo, kdo myslí podobně jako oni, ale že tento film, je přesvědčil, že ano. Sestra režiséra tak končí rozhovor zvoláním/otázkou: "So there is hope?" - ve smyslu, je zde naděje, že tato konsensuální propaganda bude někdy prohlédnuta masami a Chomsky se namísto odpovědi jen tak pousměje, že snad ano.

Mark Achbar také naprosto skvěle pracuje se střihem - Chomského mluvícího hlava (když například kritizuje to, že dnes je daleko více prostoru věnováno sportu než politice) se tak například objevuje na obří kostce na megalomansky postaveném stadionu amerického fotbalu, zatímco dole na hřišti pobíhají sportovci. A těchto skvěle a chytře udělaných prostřihů je ve filmu celá řada.

Stejně tak například srovnání, že masakru ve východním Timoru bylo věnováno daleko méně prostoru než masakru v Kambodže (v US médiích) je uděláno taktéž efektně - nejdříve se rozvine páska článků Timor, která měří 70 palců a poté se rozvíjí přes celou potěmnělou halu téměř nekonečná páska měřící téměř 1100 palců a postupně se rozsvěcí kužely světla v obří hale, jak se páska se články rozvíjí a pohybujou halou... A takto bych zde mohl dávat příklady pořád, ale to si raději film pusťte.

VystavilDon Insalata v 13:42 0 komentářů