Barokní noc na zámku
13. října 2006
Televizní univerzita: Střípky času: Barokní noc na zámku 5/10/2006, ČT2
(dokumentární cyklus)
Nový třináctidílný cyklus netradičních pohledů na některé události, případně problémy naší minulosti i přítomnosti. Každý takový "střípek času" nám vždy přiblíží odborník, jenž je svou prací nebo zájmem na určité téma či osobnost zaměřen. Tolik slova ze stránek České televize.
Cyklus vzniká v Centru vzdělávání ČT, režisérem je dokumentarista Miloslav Kučera, který mimo jiné působil jako poslanec za ČSSD Parlamentu České republiky v letech 1998-2002.
Z dokumentárního cyklu jsem zhlédl druhý díl, který se jmenoval Barokní noc na zámku. Co se týče baroka, zajímám se maximálně o hudbu, ale sledovat maškaru v dobových oblecích mě nikdy nelákalo. O důvod víc, proč dokument zapnout, když už mě nalákal bombastický popisek v teletextu: „Velkolepě působící a náročně organizované slavnosti byly budovány na divadelních principech a dramaturgie zde zapojila všechny své výrazové prostředky pro umocnění zážitku.“ Nuže dobrá. Jestli na mě slavnost z televizního zachycení nějak působila, rozhodně to nebylo velkolepé. Náročně organizované možná, tedy pokud počítáme za náročné sestavení programu, který by se dotýkal barokního období, aniž by mu ublížil a naopak jej poutavě představil. Krátké okomentované prostřihy na barokní kejklíře, tanečky, hudbu či operu mi moc k srdci nepřirostly. Raději bych preferoval ku příkladu samotné hudební představení, kde by hráči na dobové nástroje (či kopie dobových nástrojů) zahráli celé představení a nikoliv jen několik taktů.
Nejhorší na dokumentu byly oslí můstky, pomocí kterých se uskutečňovaly prostřihy do jiného bloku barokní slavnosti. Muž ve věku, kdy lítat v bílé paruce a punčochách je už poněkud trapné, se snažil stylizovat do barokního období pomocí jazyka prvorepublikových zbohatlíků z filmů pro pamětníky, kdy používal slovní spojení typu: „A nyní se společnost odebéře do...“ atd. Překvapením bylo, že muž nebyl nikým jiným než dramaturgem festivalu.
Ale abych jenom nekritizoval, překvapila mě např. dobová úprava ovoce, které se namáčelo v bílku a poté v cukru, aby budilo dojem ledové krusty. Jediné co mi uniklo, proč ovoce připravovala mladá dívka s bujným poprsím a obřím výstřihem (oblečená v civilních šatech z 21. století), kde kameraman zabíral spíše výstřih než přípravu ovoce. Stejně tak záběr z barokního divadla byl prostřižen dalším rádoby humorným oslím můstkem, kdy herečka souboru stojí v záběru a najednou si zpoza barokních šatů vyndá mobilní telefon a dělá, že telefonuje. Bohužel jediný, kdo se smál, byla ona, když tento „naprosto spontánní“ vtípek předváděla.
Asi největší vadou tohoto dílu bylo, že se víc jak polovina festivalu odehrávala ve večerních hodinách, kde pro dojem autentičnosti bylo vše osvětleno pouze pomocí svíček, a tak většina dokumentu byla těžko rozeznatelná od Černé hodinky u Spejblů. Musím tedy na jednu stranu pochválit hudebníky, že jim nechytly od svíček noty ani nástroje, ale pokud už chci něco takového natáčet na kameru do televize, bylo by asi lepší umělé osvětlení.
To však neznamená, že bych chtěl odsoudit celý dokumentární cyklus z nevydařeného dílu, který jsem zhlédnul. Je možné, že např. díly o císařovi Františku Josefu I., Albrechtu z Valdštejna, bitvě u Slavkova, bitvě u Lipan či o konstrukci funkčních replik letadel z 20. let 20. století budou daleko lepší a zajímavější a že pouze u Barokní noci na zámku se tzv. „šláplo vedle“. A nebo taky ne.
VystavilDon Insalata v 9:07
Štítky: film
Příspěvky
