Muž bez minulosti (Mies vailla menneisyyttä)
1. března 2007
Nedávno jsem tady psal o Světlech v soumraku a nyní se zaměřím na další Kaurismäkiho film z roku 2002, který Světlám v soumraku předcházel a dá se o něm hovořit jako o druhém dílu volné trilogie, z nichž Světla v soumraku byla dílem posledním. I když by někdo mohl říct, že je to opět to samé, jen v bledě modrém, není tenhle film až tak tragický a ačkoliv je situace hlavních hrdinů na okraji společnosti opět neutěšená, je zde něco jako dost optimistický happy-end.
U Kaurismäkiho se vždy hovoří o jeho finské anti-reklamě, protože hlavní hrdina, který přijede do Helsinek, je brutálně zmlácen v Parku, pak se ocitne v nemocnici, kde doktor doufá v jeho smrt, aby nemusel žít jak zelenina na přístrojích a když jej prohlásí za mrtvého, tak se hlavní hrdina najednou probere, odhodí prostěradlo, kterým ho přikryli jako mrtvolu a odejde z nemocnice. Upadne do škarpy na pobřeží, kde mu ukradne boty houmlesák a pak už se příběh začíná odehrávat v rámci Kaurismäkiho minimalistického herectví hlavních hrdinů. Hlavní hrdina po zmlácení ale neví, jak se jmenuje, odkud přichází a co má dělat v Helsinkách.
Nakonec žije v plechové buňce (podobnost s Čunkovými plecháčky je čistě náhodná) s dalšími lidmi bez práce a chodí si pro polévku k armádě spásy. Zde se zamiluje do pracovnice armády spásy a pomáhá, kde může. Vše směřuje k jakémusi happy-endu až do doby, než se zjistí jeho pravá identita a on jde vyhledat svou manželku. Nakonec i tohle dobře dopadne, manželka se s ním totiž dávno rozvedla a žije s někým jiným.
Oproti Světlám v soumraku, kde zlo zůstalo nepotrestáno, je v Muži bez minulosti jakýsi mnohonásobný happy-end a všechno dobře dopadne, ačkoliv hrdinové stále zůstávají na okraji společnosti. Zde ale nejsou důležité peníze ani majetek, ale pouze mezilidské vztahy, protože to je to poslední, co lidem bez jakéhokoliv majetku zůstalo. Muž bez minulosti je tak obklopen novými přáteli, novou ženou, se kterou se miluje a my se můžeme jen radovat, že to tak hezky dopadlo.
VystavilDon Insalata v 21:03
Štítky: film
Příspěvky
