300 (Bitva u Thermopyl)
25. března 2007
Vždycky si říkám, že silné věty typu „překvapení roku“, nebo „Sin City ze starověku“ se u mě většinou minou účinkem. Nyní tomu není jinak. První chvění k odejetí z kina u mě nastalo hned při první scéně s oním přerostlým a děsným vlkem, kterého bych se tak bál maximálně, kdyby mi táhlo na pátý rok, protože jinak byl spíš k smíchu.
Samotný film je pak jen sled mnoha akčních zpomalených záběrů, kde počítačová krev efektně stříká na všechny strany. Tvůrci si asi řekli, že drama jen na bojišti by celý film neutáhlo, a tak se odehrává ještě jedno drama (politické) ve Spartě, kde se Leonidasova manželka snaží přetáhnout radu starších na královu stranu. Během jejího projevu, ze kterého patos tekl proudem, jsem chtěl podruhé opustit kino. Projev korunovaný usmívajícím se a přitakávajícím starcem, kterého úplně přesvědčila... to už je jen pro silné nátury.
Král Leonidas byl vybrán asi dle největších břišních svalů, protože aby byl film dokonale převeden dle komiksové předlohy Franka Millera, jsou všichni Sparťané tak oblečení, že jím kouká hrudník a břišáky. To má též za následek, že pokud herci nebojují, jsou všichni nepřirozeně strnulí a zatnutí právě pro to, aby jim na těle hrálo břišní svalstvo.
Nějaké ty proslovy k hordám vojáků mě tak naposledy mohly dojímat ve Statečném srdci... (proslovem mám na mysli takový, který se již odehrává bez hlavního hrdiny (protože zemřel), ale stylem jeho duch je tu s námi, a proto budeme bojovat jako nikdy a nakopeme všem zadky...).
Pocity jsou po zhlédnutí filmu rozporuplné. Při bojích se člověk nenudí, jsou natočeny opravdu efektně, pohled na příšerky Xerxese je občas také zajímavý (stejně jako Xerxes samotný), ale to je asi tak všechno. Scény, které měly být dojemné, mě nějak nedojímaly a onen závěrečný proslov, kterému naslouchá 10 000 přitakávajících řeckých vojáků (ti, co stáli na konci museli mít buďto Supermanův super-sluch a nebo ten pán vepředu používal mikrofon napojený na výkonnou audioaparaturu), stál tedy za to, protože možná kdyby věděl, že ho slyší tak maximálně padesát lidí kolem, tak by tak nepřehrával.
Jako vtip pak působily závěrečné supernákladné titulky, ve kterých krev stříkala neméně než v samotném filmu. Čili kdo chce vidět spoustu stříkající krve, několik párů obnažených ňader (i těch ženských), trochu toho patosu při dojemných proslovech v jakémsi senátu a na bojišti, tak může směle do kina, zklamán nebude. Jestli chcete ale vidět „Sin City ze starověku“, tak asi budete muset na jiný film, protože se skvěle udělaným Sin City má tenhle film společnou maximálně předlohu v podobě komiksu Franka Millera.
VystavilDon Insalata v 21:10
Štítky: film
Příspěvky
