Shortbus
28. prosince 2006
Film rozhodně není snímkem, který by asi člověk pouštěl na rodinné sešlosti prarodičům, protože jak se zdá, padla všechna tabu nejen v literatuře, ale už i ve filmu… no ta padla už asi v roce 1975 s Pasoliniho filmem Saló aneb 120 dnů Sodomy, ale rozhodně jsem ve 120 dnech Sodomy neviděl jako v Shortbusu homosexuální trojku, kde si tři kluci navzájem kouřili péra, a pak do nich jako do mikrofonu zpívali americkou hymnu (z nichž jeden ji též zpíval do zadku druhému. George W. Bush by měl asi radost…).
Tak to bylo to šokantní úvodem, ale když si odmyslíme tyto detailní sexuální záběry – na které se asi tvůrci snažili všechny lidi nalákat, je Shortbus docela kvalitním snímkem (na rozdíl od Pasoliniho Sodomy, která byla jen čistě nechutná, stejně jako kniha markýze de Sade). (zde bych si dovolil menší odbočku, že zatímco se to pánským přirozením ve filmu Shortbus jen hemží v detailních záběrech, to ženské člověk jen tak neuvidí, spíše vůbec. A druhá menší odbočka, že pokud jste viděli upoutávku na film a málem vás odradila jako mě jít na film, tak nezoufejte, film je narozdíl od upoutávky mnohonásobně lepší. U upoutávek na hollywoodské trháky je to většinou opačně…)
Žánrově bych film asi zařadil do oblíbeného Hřebejkova žánru „hořkosladká komedie“ (avšak nikoliv přístupná pro děti jako Hřebejkovy hořké slaďáky hledající to dobré v každém režimu). Člověk by nevěřil, že parta lidí, kterou by se někdo nebál nazvat „divný ouchylové“ dokáže být tak vtipná. Ti všichni se se svými problémy a „úchylkami“ staví na obdiv v klubu Shortbus, kde se všichni cítí normálně, protože každý je tak trochu poznamenaný svými problémy sexuální povahy a nejlépe o všech návštěvnících klubu vypovídá závěrečná píseň In the end managera klubu Shorbtus v závěru filmu: „And as your last breath begins you find your demons your best friend, and we all get it in the end…“
Hlavní hrdinkou filmu je Sofia, terapeutka kanadsko-čínského původu vlastnící něco na způsob manželské poradny. Sama však má jeden velký problém – ještě nikdy v životě nedosáhla orgasmu. Nakonec se jí snaží pomáhat zdolat tento problém její dva klienti – homosexuální pár James a Jamie. Oba jsou častými návštěvníky Shortbusu, a tak Sofii doporučí klub navštívit. Když se to tak vezme, problémy zde má každý. James chce spáchat sebevraždu, avšak nechce, aby se Jamie z toho obviňoval, a tak se mu snaží najít nového partnera a natáčí o sobě film. Domina Sevrin (nebo jak se jmenovala) se zase snaží být „normální“ a mít „normální“ vztah. A tak bychom mohli pokračovat…
Hodně mě překvapil humorný potenciál filmu, protože jsem se místy opravdu nasmál. Například když si to Sofia doma zkoušela sama udělat a pak dostala křeč do stehna… a vůbec všechny její pokusy o orgasmus stály za to. Poněkud slabší už byla scéna s vibrujícím vajíčkem na dálkové ovládaní, které se snažila rozmlátit nohou z figuríny. Zde se tvůrci asi už hodně odvázali a říkali si, jak to bude veliká taškařice, ale onen lehký vtip prostupující celý film se jaksi z této scény vytratil. Stejně tak bych možná film nechal skončit dřív a odpustil bych si závěrečný mnohonásobný happy-end, jak jej známe například ze třetího dílu Pána prstenů…
Čili když odpustíme od možná někdy zbytečných sexuálních scén (hlavně v úvodních titulcích filmu) a od místy slabšího děje ve vztahu Jamese a Jamieho, stojí film rozhodně za zhlédnutí. Pokud chcete nezávislý film z opravdu netradičního prostředí s netradičními problémy netradičních hlavních hrdinů, hehe, a místy se chcete i lehce pousmát, je Shortbus tou správnou volbou. A málem bych zapomněl… ve filmu hraje naprosto skvělá hudba, jak je to už u nezávislejších filmů dobrým zvykem.
VystavilDon Insalata v 20:52
Štítky: film
Příspěvky
