Nauka o snech (La Science des rêves)
6. prosince 2006
Dle mého názoru zatím nejlepší film Michela Gondryho. Po divném Slez ze stromu a Věčném svitu neposkvrněné mysli, je tento projekt už komplet autorským počinem Gondryho. K předchozím filmům napsal scénář Kaufmann (hádanka: Andy nebo Charlie? ;o), kdežto Nauka o snech je už celičká Gondryho.
V hlavní roli Stéphana vystupuje Gael García Bernal – jeden z nejlepších herců současnosti, původem Mexičan. Šokovalo mě, že mu za dva roky bude třicet a pořád vypadá jako klučina z „Mexické jízdy“. (Ve filmu Nauka o snech, kde se mluví francouzsky, trošku provokativně mluví anglicky a nebo przní francouzštinu, čili nacionalističtí jazykoví brusiči z Francie asi nadšeni nebudou. Španělsky prohodí jen pár vět.).
Stéphan se zamiluje do Stéphanie (ačkoliv si tím dlouho není jist, jestli opravdu ano a ona trpí obdobným problémem) a překážkou k jejich vztahu je zejména to, že Stéphan je naprostý magor, který má už od dětství pomíchanou realitu a sny. Film je ale tak natočen, že nám Stéphanovo chování a snění v realitě (a realita ve snech) připadají naprosto normální a vůbec se nepozastavujeme nad tím, že namísto v Paříži, kam přijel za svou ovdovělou matkou z Mexika, by měl být spíše zavřen v blázinci pro silnou duševní chorobu.
Filmové sekvence, kdy Stéphan „sní“ jsou asi tím nejlepším z celého filmu. Hold zde byl vzdán klasické animaci, která má oproti dnešním nabubřelým digitálním trikům, své roztomilé kouzlo vonící nostalgií. Ach. Ať to je papírové město, honička v papírových autech, hadrový koník běhající po pokoji, lyžování, kde herci přecházejí plynule v plastelínu atd.
Některé scény jsou tak skvěle natočeny, že ani sám Stéphan netuší, jestli se mu to zdá a nebo ne. Například v rámci jednoho snu „bez spánku“ vyběhne z bytu (v domnění, že stále spí a sní) a vyhrkne na Stéphanie na chodbě, zdali si ho vezme. Sám tak překvapením zjišťuje, z čeho jsou utkány sny a že vlastně to, co v podvědomí cítí a sní o tom, není až tak jednoduché v realitě na někoho vybalit a jestli tomu tak vůbec sám v realitě chce.
Protipólem složitého vztahu Stéphana a Stéphanie jsou Stéphanovi kolegové z práce (kterou Stéphan nesnáší) a zejména přisprostlý hrubián, který film zlehčuje humornými situacemi a sprostými hláškami. Mirka Spáčilová plkala cosi o předvídatelném konci, ale jakási předvídatelnost mi u filmů tohoto typu naprosto vůbec nevadí. A absence „momentů překvapení“ už vůbec ne. V tomhle filmu jde hlavně o šílenou fantazii a tou je film prošpikován ke vší spokojenosti. (Nikolvek ke spokojenosti vši.)
Nevím v kolika kopiích byl film dodán do ČR, avšak jít na něj do kina je docela oříšek a vůbec netuším, jestli ho hodlají promítat i příští týden. Takto jsem například prošvihnul film „Shortbus“, který dávali jen několik málo dnů, a tak jsem rád, že jsem stihnul alespoň Nauku o snech.
UPDATE: 04/05/08 Jo, už ho mám originál na DVD doma ;o).
VystavilDon Insalata v 20:47
Štítky: film
Příspěvky
