Klitoris, zakázaná rozkoš
5. prosince 2006
Klitoris, zakázaná rozkoš. Televize Spektrum. ARTE France „Le clitoris, ce cher inconnu“
Francouzský dokument natočený francouzskými dokumentaristkami, natáčený zčásti v Anglii a Austrálii. V dokumentu vystupují zásadně ženy a pak jeden muž, francouzský lékař. Britské ženy jsou vybrány napříč věkovými skupinami a každá z nich má co říct ke svému pokladu umístěnému v rozkroku.
Ať je to již padesátnice v kostýmku, manuálně pracující třicátnice bez valného vzdělání, která říká, že je důležité mít orgasmus, či šedesatiletá „lady“, která hovoří před starobylým sekretářem, na kterém jsou fotky rodiny a busta neznámého umělce. Lady čachruje před obličejem se sklenkou vína jako správná světoběžnice a divák netuší, jestli její mumlání je řečová vada a nebo je tak nalitá. Její vystoupení začíná historkou o tom, jak si jako dítě schovala kapesník do kalhotek a když si ho šla vytáhnout po svatém přijímání, načapala ji matka představená, jak si šahá mezi nohy (pro kapesník, ale o kapesníku jeptiška nevěděla) a křičela na ni, že je to smrtelný hřích. Nechtěně tak v maličké holčičce objevila onu zakázanou rozkoš, protože holčička začala pátrat, co je smrtelného na šahání si do rozkroku.
Tyto a další historky či zkušenosti žen s klitorisem jsou prostříhány humornými sekvencemi, které připomínají humorné sekvence z pořadů Haliny Pawlowské, s tím rozdílem, že v dokumentu nebyly použity scénky z filmů, nýbrž reklamní spoty se sexuální tematikou. Čas od času se obrazovce mihne nahá žena – slovy Monty Pythonů se jedná o FULL FRONTAL NUDITY a záběry na nahou ženu jsou podbarveny zastřeným hlasem vyprávějící padesátnice v kostýmku, která si myslí, že, cituji: „klitoris je krásná věc a dle mého názoru je překrásný. Moje dcera, které je šest a půl, si myslí, že je nechutný, ale já si myslím, že je krásný“. Následně popisuje, že ta „krásná malá hlavička“ má 8 tisíc nervových vláken a že muži se svými slabými čtyřmi tisíci v celém penisu jsou ořezávátka. Později když hovoří o orgasmu přirovnává klitoris ke kulometu s dlouhými dávkami, kdežto penis je dle ní vzduchovka na jedno použití. Jediné, co bych autorům vytknul, je figurantka s nadměrným zrzavým ochlupením, které se libí maximálně Hochům od Bobří řeky.
Co je však společné všem ženám vystupujícím v dokumentu (těm vzdělanějším), je freudovské vidění světa a vyvracení sto let neplatné a dávno vyvrácené teorie, že všechny ženy závidí mužům penis. Každá znechuceně říká, že není, co závidět. Člověk si tak při sledování dokumentu připadá, jako kdyby každá postava vystupující v dokumentu o pohybu a tvaru zeměkoule říkala, že země rozhodně není placka a Slunce se neotáčí kolem země, ale že je tomu právě naopak a právě oni to vědí.
V dokumentu je odbornice, která se specializuje na anatomii klitorisu (protože nejsou v dokumentu jmenovky, říkám jí pracovně Dr. Klitorisová) a hovoří o jakémsi celosvětovém spiknutí, které způsobuje, že o klitorisu jsou pouze nepřesné a špatné učebnice.
Dále se dozvíme historii klitorisu, že byl objeven mužem Renaldem Columbusem v roce 1559. Nazval jej amor veneris. A pak upadl do zapomnění. Až německý anatom Georg Kobelt v roce 1844 publikoval sérii přesných kreseb. Až roku 1900 se objevil nejpřesnější nákres v britské učebnici anatomie, avšak ve druhém vydání v roce 1945 byl odstraněn. Proč? Že by v rámci onoho spiknutí proti ženám? Naštěstí je zde Dr. Klitorisová z Austrálie, která na tomto poli bádá a zjistila například, že průměrně dlouhý klitoris má 8 centimetrů a že to, co všichni dobře známe, je jen minimální zakončení na povrchu.
Britská lady chlemtající další sklenku vína, vzpomíná na to, jak byla krásná vojanda a že je na fotce, kterou ukazuje, více sexy než všichni ostatní. Je už celá červená v obličeji od vína a vypráví, že se střídala s dvěma dívkami na pokoji o skupinu norských námořníků. Avšak i tak nikdy neměly orgasmus, a tak si domluvily schůzku s doktorem Leichmannem, tehdejším odborníkem na klitoris, který jim předepsal krém za 30 liber na potírání klitorisu a ony měly hromady orgasmů, a tak to dobře dopadlo.
Střih do historického exkurzu za pomocí malovaných obrázků – Hippokrates tvrdil, že pokud chce mít žena dítě, musí mít orgasmus za pomocí klitorisu, toto setrvalo až do 19. století. Až v roce 1868 tvrdí jakýsi doktor, že klitoris není třeba k reprodukci a nastává pro ženy doba temna. Následně je zde kreslený Freud, který říká, že orgasmus je správný jen vaginální a že pokud jej žena nedocílí je nedospělá a potřebuje léčení u psychoanalytika. Následně kreslený Freud kreslené paní řekne: „Který den by se Vám hodil?“ Je jasné, že Freud byl ve většině poznatků mimo, ale myslím, že v průběhu dokumentu už byl popliván natolik, že tenhle rádoby humorný kreslený skeč byl už nadbytečný. A nebo se tak francouzské dokumentaristky prostřednictvím tohoto dokumentu Freudovi mstí za to, že jim nedopřál rozkoš a vmetl jim do tváře údajnou závist penisu, se kterou se dodnes většina žen nevyrovnala, ačkoliv moc dobře ví, že je naprosto zcestná???
Zcestnost této teorie dokazuje i Dr. Klitorisová, která tvrdí, že pouze 30 % žen má během soulože orgasmus a že by rozhodně netvrdila, že zbytek žen je vadných či že potřebují léčení. Naopak, doktorka radí jiné hrátky a při souloži zapojit klitoris. Nakonec padesátnice v kostýmku vysvětluje nemožnost vaginálního orgasmu důvodem rození dětí, protože kdyby vagína byla citlivá jako klitoris, tak asi žena jen tak neporodí. Nakonec padesátnice hovoří o svých známých z intersexuální komunity, kteří trpí např. operačním odstraněním klitorisu a říká, cituji, že „nemají orgasmus a to vyzkoušely i hodně úchylné věci. Jakmile je klitoris pryč, jsou nahrané.“
Nakonec se dozvídáme, že celá křesťanská morálka je špatná, protože k sexuální rozkoši přidává démony a zatracení a že při procesech s heretiky byl veliký klitoris důkazem čarodějnictví. Ani 19. století nepřispělo ženám, protože křesťanskou morálku vystřídaly rádoby vědecké teorie úchylek – lesbičky jsou nemocné, masturbace způsobuje slepotu (ještě že objevili brýle) a klitoris zbaví ženy racionálního myšlení – jistý doktor jej v 19. století dokonce uřezával, aby léčil hysterii. Stovky žen byly mrzačeny až do poloviny 20. let 20. století.
Jako celek je dokument dobrý. Místy je osvětový – například v části o ženě se zničeným životem, které jako dítěti z kosmetických důvodů lékaři odstranili nadměrně veliký klitoris – místy je humorný – zejména u krátkých reklam se sexuální tématikou – a místy dává za pravdu nám, zatracovatelům Ameriky. Zejména když hovoří britská odbornice na sexuální výchovu, která tvrdí, že osvěta je důležitá i pro snížení počtu nechtěného těhotenství a potratů. Naproti tomu Američtí „odborníci“ říkají, že nejlepším lékem je nesouložit a že kondomy selhávají a potraty jsou trestné. Důsledkem jsou těhotné nedospělé Američanky, které doktrínu nesouložení jednou vzdají a když tak učiní, tak většinou bez kondomů. Čili je jasné, že tento dokument museli natočit Francouzi na britsko-australské půdě. V Americe by asi byli autoři upáleni na hranici a nebo zastřeleni prezidentem Bushem v guatemalské věznici.
Celkově byl v dokumentu nejlepší asi historický exkurz a současné vědecké postupy – např. měření krevního průtoku ve vagíně, který se během vteřin samovolně zvýší při jakémkoliv erotickém videu (i pokud se ženě nelíbí a není vzrušena). A také liberální názory britských doktorek, které nebyly zaslepeny ultrapravicovou křesťanskou morálkou importovanou z Ameriky. Ony ženy, které v dokumentu vystupovaly jako „zástupkyně těch, co mají klitoris“ byly vybrány také celkem dobře, možná slabší byly ohyzdné náctileté teenagerky ze střední školy, jejichž problémy se sexuálním životem nebyly ani trochu zajímavé. Poselství celého dokumentu je, slovy padesátnice v kostýmku: „každý člověk potřebuje orgasmus.“ A proto lidé nebděte, ale orgasmujte. A nebo jak radila jiná postarší paní v dokument: „Nejvíce ženu vzruší, když muž vynese odpadky a vzpomene si na narozeniny tchýně, protože žena pak ví, že je o ni postaráno.“
VystavilDon Insalata v 20:46
Štítky: film
Příspěvky
