Babel
16. prosince 2006
Komu tahle novinka mexického režiséra Alejandra Gonzálese Iňárrita unikla na filmových festivalech, musí ještě nějaký ten pátek posečkat, než se objeví v české distribuci. (Snad už to bude záhy!).
Film patří se svou 2,5 hodinovou metráží k těm delším a zpočátku působí spíše nudnějším dojmem – kdy s seznamujeme s hrdiny napříč kontinenty – hluchoněmou Japonkou, americkou rodinou na dovolené v Maroku, marockou pasteveckou rodinou v Maroku a mexickou rodinou v Americe a na svatbě v Mexiku. (To je zeměpis! :o) Největším lákadlem filmu pro ženské publikum jsou asi miláčci dívčích srdcí – Brad Pitt a Gael García Bernal. A zatímco Bernal se ve filmu spíš jen tak „mihne“, Pitt se svojí chotí (Kate Blanchet) má ve filmu už podstatně větší prostor.
Ve filmu jsou použity obvyklé Iňarritovy vyprávěcí postupy, které známé už např. z Amores Perros či 21 Gramů. Přeskakování v ději z kontinentu na kontinent, nelineární děj, retrospektiva, kruhová kompozice, přeskakování v čase dopředu a dozadu a propojení všech čtyř zdánlivě nesouvisejících příběhů a časových rovin dohromady… prostě Iňarritu.
Už jen cesta zbraně, za pomocí které je ve filmu postřelena manželka Brada Pitta, stojí za zmínku. Japonský obchodník (otce hluchoněmé dívky) zbraň věnoval marockému průvodci na lovu a jeho syn postřelil puškou omylem manželku Brada Pitta projíždějící v autobuse po marocké silnici. Uff. A aby toho nebylo málo, tak děti Brada Pitta a Kate Blanchet jsou ve filmu svěřeny do rukou mexické opatrovnice, která je bez dovolení veze na svatbu do Mexika a zpět a skončí vinou Bernala uprostřed mexické pouště.
Děj tedy jasně stojí na náhodném propojení mnoha lidských osudů (poslední dobou oblíbené v US seriálech – např. Lost či Heroes) a s přibývajícími minutami je film stále lepší a lepší. Po zdlouhavém začátku to však ve finále stojí za to. Mně osobně se nejvíce líbily pasáže odehrávající se v Japonsku, které díky své hrdince – zoufalé pohledné hluchoněmé dívce, která si to chce za každou cenu s někým rozdat – byly zpočátku humorné (např. když si sundá kalhotky se slovy (ve znakové řeči) „Já mu ukážu chlupatou příšeru!“, ale ve finále byl její příběh neméně smutný a plný citu jako ostatní příběhy.
Ve filmu se tak díky transkontinentálnímu ději hovoří mnoha jazyky (odtud asi název Babel = Babylon či „zmatení jazyků“). Asi další věc, na kterou chtěl Iňarritu ve filmu poukázat jsou určité předsudky vůči arabskému a mexickému světu. Ať je to již autobus plný turistů v Maroku, který kvůli postřelené Kate Blanchet zastaví uprostřed malé vesničky a pobíhající turisti tam volají „V podobné vesnici povraždili v Egyptě 20 německých turistů“ a celkové průtahy se záchranou Blanchetové jsou dány podezřením z teroristického útoku na autobus plný turistů. A nebo když se mexická chůva spolu s Bernalem a dětmi Pitta a Blanchetové vrací ze svatby v Mexiku do USA, tak si je pohraničník „podává“ více než je nutné a nakonec dojde i na tematiku ilegálního přistěhovalectví.
Finále filmu, odehrávající se beze slov pouze za doprovodu hudby již osvědčeného Gustava Santaolally (Amores Perros, 21 Gramů či Brokeback Mountain Anga Lee), je tím nejlepším z celého filmu a divákovi tak nezbývá nic jiného než smeknout, že Iňarritovi se to opět podařilo. Možná se zdlouhavějším začátkem, ale podařilo. Nezbývá než čekat, až se film objeví v české distribuci a hurá do kina!
VystavilDon Insalata v 20:49
Štítky: film
Příspěvky
