Transylvania
11. prosince 2006
Film je určený pro hodně úzké publikum. Upoutávka lákající na film sice sází na příběh lásky a hledání transylvánského* hudebníka, se kterým má hlavní protagonistka – mladá Francouzka Zingarina – dítě, ale onen příběh se vytratí po několika málo minutách filmu, kdy je hudebník po různých peripetiích nalezen, ale shledání se neodehrává dle původních představ.
Mladá Francouzka Zingarina se pak oddělí od své kamarádky Marie, se kterou do Rumunska přijela, a vrhne se na kočovnou cikánskou dráhu po Rumunsku, kde jí doprovází zejména její zlomené srdce a rostoucí dítě v lůně. Na cestě po Rumunsku se seznámí s kšeftmanem a překupníkem Čangalou (hraje jej známý turecký herec Birol Ünel – hrál např. ve skvělém filmu Gegen die Wand). Zingarina se pak začne oblékat jako pravá nefalšovaná cikánka a žije s Čangalou v jeho předpotopní combi mercedesce, kterou jezdí napříč Rumunskem a užívají si kočovného života.
Film značně postrádá děj, je složen z jednotlivých obrazů, které mají pomalu až dokumentární charakter, avšak dle rozhořčených Rumunů nemají s dokumentem a realitou nic společného. Některé scény jsou krásné svou poetikou – např. když Čangala koupí skleněný lustr a zavěsí jej pod širým nebem na dráty elektrického vedení a zachumlaný do houně sedí u ohně a svítí na něj křišťálový lustr. A nebo když si Čangala sám pro sebe koupí partičku cikánských hudebníků, aby mu hráli pod širým nebem, kdy do sebe láduje při tanci jedno pivo za druhým.
Nejdůležitější na celém filmu je však hudba. Bez ní by film nestál za nic. Autor scénáře a režisér Tony Gatlif zabývající se cikánskou tematikou už řadu let, je zároveň autorem (či spoluautorem) veškeré hudby, která se ve filmu objeví. Cikánské rytmy a melodie jsou místy tak vlezlé, že máte chuť si poskočit spolu s hlavními hrdiny.
Někdy je film i humorný a místy připomíná Kusturicovy filmy, např. když Čangala naloží staříka jedoucího na kole do auta a Zingarina jede vedle nich na staříkově kole a stařík to komentuje slovy „Je mi 75, ale nikdy jsem neviděl cikánku na kole.“
Celkově však celý obrázek Gatlifova filmu nevyznívá pro Rumunsko dvakrát pochvalně. Všudypřítomní žebráci; babky prodávající Čangalovi své zlato, aby měly co jíst; celková bída a bahnité silnice, po kterých se nedá autem jezdit. Režisér prý ve filmu chtěl znázornit všechna etnika žijící v Transylvánii – Maďary, Cikány a Rumuny, avšak obyvatelé Transylvánie si stěžují, že jediní Maďaři ve filmu jsou maďarští Cikáni a že realita není tak tragická, jak je ve filmu zobrazena. No, myslím, že Slováci s filmem Hostel a Češi se všemi hollywoodskými filmy, ve kterých mají Češi beranice na hlavě, chlastají vodku a hovoří s ruským přízvukem, by mohli vyprávět…
*
Transylvánie je území ve středním Rumunsku. Roku 1526 se Transylvánie stala po dobytí Turky samostatným regionem ve správě tureckého sultána. V roce 1699 se území stalo součástí Rakouska. A od roku 1867 až do roku 1918 byla Transylvánie součástí Rakouska-Uherska. Po první světové válce si území nárokovalo Maďarsko, které má na v Transylvánii početnou menšinu. Po roce 1918 se Transylvánie stala součástí Rumunska a je jí dodnes.
VystavilDon Insalata v 20:48
Štítky: film
Příspěvky
