Velká žranice (La Grande Bouffe)
27. května 2007
Film Marca Ferreriho z roku 1973 dává dohromady čtveřici přátel, kteří se rozhodnou užrat se k smrti. A nikoliv však jen tak něčím, nýbrž vybranými pochoutkami, které si společně vaří (zejména díky jednomu členu čtveřice, vybranému šéfkuchaři a majiteli restaurace).
Film by se asi nestal nijak zvlášť slavným, pokud by v něm nehrály největší filmové hvězdy 60. a 70. let. Jednoduchou orientaci v postavách zajišťuje také to, že hlavní postavy mají stejná jména ve filmu jako herci ve skutečnosti. Pilot Marcello (Mastroianni), televizní choreograf Michel (Piccoli), šéfkuchař Ugo (Tognazzi) a soudce Philippe (Noiret) se uchýlí na víkend do obřího starobylého domu v Paříži, aby spáchali šílenou hromadnou sebevraždu – užerou se k smrti.
Většina záběrů 130minutového filmu spočívá ve žraní vybraných pochoutek, krkání a neuvěřitelném prdění. (Asi dle hesla Kdo krká, prdí, zdraví si tvrdí). Protože Marcello je děvkař, který bez ženy nevydrží ani chvíli, navrhne svým přátelům, že si do domu pozvou pár kurev. Současně je pozvána na večerní oslavu i místní učitelka Andréa (Ferréol). Philippe se zpočátku obává, že pozvat Andréu mezi ženy lehčích mravů nebyl zrovna správný nápad, ale Andrea se nakonec ukáže horší než všechny kurvy dohromady.
Většina kurev totiž po dvou dnech opustí tuto zvrhlou společnost a vydrží jen učitelka – kterou by každý považoval za jakousi morální autoritu. Andréa je nakonec pomalu horší než všichni ostatní, protože jim pomáhá nejen vařit, ale stane se jakýmsi společným majetkem všech a bez ní by asi film skončil možná jinak, protože v jedné scéně Marcello křičí, že užrat k smrti se je nemožné. (Jediný také zemře jinak než vinou přecpání se.)
Ze začátku filmu jsem si říkal, že herci si to museli opravdu užívat (samé pochoutky a nahotinky), ale ke konci filmu mě už přecházela chuť na jakékoliv jídlo a říkal jsem si, že takhle se cpát asi zas tak zábavné nebylo... V jedné dost humorné scéně říká kdosi odporně přežranému Michelovi: „Představ si, že jsi malý hladový Ind v Bombaji.“ a cpe do něj kupu pyré, ačkoliv je mu děsně špatně.
Film nakonec končí smrtí všech zúčastněných a jediná přeživší je Andréa obklopená houfem psů a velkými kusy syrového masa, které se povaluje po zahradě. Kdo chce, může v tom hledat (a najít) i jakési alegorie a kritiky konzumní společnosti, kdo nechce, může se podívat na místy dost nechutný, ale i zábavný a šokující film, byť mu příští rok bude již 35 let.
VystavilDon Insalata v 21:31
Štítky: film
Příspěvky
