Hraje skupina Spinal Tap (This is Spinal Tap)
16. května 2007
Tento fiktivní dokument z roku 1984 o nikdy neexisující heavy-metalové kapele Spinal Tap je asi nejslavnějším počinem Christophera Guesta. Sám Guest je v téměř každém svém filmu k nepoznání a vždy se honosí jiným přízvukem. V jeho filmech herci často nemají žádný scénář, jen jim řekne, co se tak asi bude dít a vše se naostro improvizuje. Tento film není výjimkou.
Ve Spinal Tap, který Guest napsal, zároveň ztvárnil roli ne dvakrát inteligentního kytaristy Nigela Tufnela. (Jen tak pro zajímavost... „Tufnel“ v podání Guesta si „zahrál“ i v jednom díle Simpsonů spolu s celou kapelou Spinal Tap). Celý fiktivní dokument zobrazuje americké turné britské kapely Spinal Tap. Naprosto dokonalé a vtipné jsou zejména rozhovory režiséra dokumentu s jednotlivými členy kapely. Kupříkladu Tufnel hraje na klavír svou skladbu a říká: „Je to cosi mezi Mozartem a Bachem... něco jako Mach.“ Režisér přitakává a říká, že je to překrásné a ptá se, jak se to jmenuje. A Tufnel na něj: „Lick my love pump“.
Ve filmu sledujeme různé vtipné situace, které se členům kapely stanou během turné, jako například časté odřeknutí koncertu. Problémy s vydáním CDčka. Až po příjezd manželky zpěváka kapely Davida St. Hubbinse, která zaviní pomalu až rozpad kapely (zápletka nápadně připomíná často nenáviděnou Yoko Ono a její vliv na rozpad Beatles). Hodně humorné jsou i „archivní“ záběry na kapelu z 60. a 70. let.
Kapela je také zvláštní naprosto nevysvětlitelnými úmrtími bubeníků, kterých za celou historii kapely zemřelo více jak 30. Nejlepší byl ve filmu asi opravdu Christopher Guest, například když říká, že největší prostor pro jeho seberealizaci v kapele jsou jeho sóla a je na něj prostřih jak hraje houslemi na kytaru a zároveň nohou hraje na jinou kytaru postavenou na zemi. Zde se dá dočíst že se jedná o parodii na kytaristu Jimmyho Page z Led Zeppelin, který při svých sólech hrál na kytarou houslovým smyčcem (alias šmytcem).
Kupříkladu v rozhovoru Rickyho Gervaise s Christopherem Guestem, se dozvíte, že když byl film poprvé promítán, hodně lidí říkalo, že ten film je dobrý, ale že si režisér Rob Reiner měl pro dokument vybrat lepší kapelu, než bandu takovýchto idiotů. Jak je vidět tehdy lidi ani nějak nenapadlo, že by se mohlo jednat o jakýsi fiktivní dokument, tzv. mockumentary.
A abych uzavřel tenhle velmi vtipný snímek, který doporučuji rozhodně každému... Ke konci se kdosi ptá zpěváka Spinal Tap, co by si nechal napsat jako epitaf na svůj hrob. On se zamyslí a pak řekne... „Zde leží David St. Hubbins... a... proč ne?“
VystavilDon Insalata v 21:26
Štítky: film
Příspěvky
