Člověk s kinoaparátem (1929) (Man with a movie camera)
12. ledna 2007
Film ruského režišéra Dzigy Vertova z roku 1929 začíná úvodním varováním, ve kterém se píše, že tento film je experimentem ve filmové komunikaci. Čili v něm nenalezneme „mezititulky“, jak bývalo v němém filmu zvykem, dále vznikl bez „pomoci“ příběhu a herců. Autor se ve filmu snažil údajně vytvořit mezinárodní filmový jazyk, který by byl založen na absolutním popření jazyka divadla a literatury. Prostě kino-oko, které by jen snímalo skutečný život tak, jak je.
Když si odmyslíme tyto hluboké myšlenky, stojící za vznikem filmu, jedná se z dnešního pohledu zejména o zajímavou sondu do tehdejšího života v Rusku. Tento film, či dokument, chcete-li, začíná za úsvitu, kdy město ještě spí. Pak se začne probouzet – dívka spící v posteli, tulák na lavičce, letadla vyjíždějí z hangáru, tramvaje vyjíždějí z depa… První co člověka napadne, je, že se obyvatelé města nezranili při přecházení ulic, protože cokoliv jako semafory očividně nefungovalo a stejně tak ani tramvajové zastávky. Jedna veliká masa lidí, koňských povozů, prvních automobilů a náklaďáků se pohybuje sem a tam v chaotickém, avšak uspořádaném, pohybu. Tramvaje se navzájem křižují na ulicích aniž by zpomalily, do toho přebíhají chodci a přejíždějí automobily a nikomu se nic nestane…
Krom kontrastu na rušných ulicích, kdy automobil ještě existuje vedle koňských povozů, je zde i kontrast mezi těžkým průmyslem, obřími stroji a člověkem, jako strojem. Prostřihy na automatickou mašinu balící cigarety a na dívku, která z papíru složí krabičku a pak do ní strká cigarety ručně, jsou neméně zajímavé než horníci v šachtě, kteří vozíky plné kamenů tahají po kolejnicích pomocí koně.
Mimo nástupu těžkého průmyslu, je ve filmu snad vše, na co si vzpomeneme – svatba, rozvod, pohřeb, narození dítěte, „akční“ výjezdy záchranky a také hasičů v blyštivých stříbrných helmicích, lidé válející se na pláži, sportovci, motocykloví závodníci, nástěnkář, lidé cvičící v dobovém „fitness centru“, kouzelník předvádějící své triky udiveným dětem, fotbalový gólman ve fešném baretu a mnoho a mnoho dalších záběrů každodenního života.
Důležitým prvkem filmu je však i samotné experimentování – Vertov ve filmu použil řadu „trikových“ záběrů, z nichž některé sám vymyslel. Ve filmu jsou tak různé montáže - kameraman, kterému domy sahají po ponožky, nebo naopak kameraman, který je tak malý, že se vejde do půllitru piva, dále je zde jakási dvojitá expozice, že obraz je rozdělen na dvě poloviny a na každé se odehrává něco jiného. Místy je to tak rychlý sled střihů, až to připomíná některé dnešní hudební videoklipy od Chrise Cunninghama. Vertov také umně využívá různého zpomalování nebo zrychlování. Zejména u běžců přes překážky je zpomalení v momentě přeskoku velice efektní.
Film vyšel od svého vzniku několikrát a vždy se lišil zvukovou stopou. Když pomineme verze s orchestrální hudbou, či dotočenými zvuky, vznikla v roce 1996 například hudební verze od chlapíka říkajícího si Biosphere, avšak nejžádanější je film se soundtrackem od kapely The Cinematic Orchestra – Man with a movie camera.
VystavilDon Insalata v 20:54
Štítky: film
Příspěvky
