Cesta domů (Wo de fu qin mu qin)
16. ledna 2007
Kdo se těší na další dávku kung-fu ve skvělém uměleckém provedení, bude asi zklamán. Film Cesta domů, z roku 1999, který je teď promítán v kinech v rámci Projektu 100, nemá nic společného s režisérovými snímky jako Hrdina (2002) a Klan létajících dýk (2004).
Tedy něco společného má – herečku ztvárňující hlavní ženskou postavu – Ziyi Zhang (omluvte anglickou transkripci čínských jmen). S trochou nadsázky bych mohl říct, že je to snad jediná čínská herečka, kterou dokáži i rozpoznat. (S tím, že nejvíce mi v hlavě utkvěla ve filmu 2046, nepočítaje Paměti Gejšy.)
Ale hurá k filmu. Cesta domů je jednoduchým příběhem o lásce. Nic víc, nic míň. Hlavní hrdinka Ti se zamiluje do učitele, který z velkého města přišel učit do zapadlé vesničky kdesi v Číně. Příběh její lásky vypráví retrospektivně její syn, který přijel do vesničky na pohřeb svého otce. Ti chce svému zesnulému manželovi vypravit pohřeb, kdy by ho vesničané pěšky přinesli z nedaleké nemocnice, kde zemřel. Čili se zde setkává jakási tradice, kterou od „kulturní revoluce“ nikdo nedodržuje, se synem, který odešel z vesnice do města a raději by na počátku příběhu zesnulého otce odvezl na traktoru.
A to je asi tak vše. Můžeme zde vidět standardní chudobu a prostý jednoduchý život na vesnici, ve které žijí už jen starci a malé děti, protože většina čínských vesničanů se stěhuje do měst za výdělky. Ale to se jen tak ve filmu jednou větou zmíní. Stejně tak se ve filmu jen tak mezi řečí zmíní, že milovaný dívky Ti musí v roce 1958 odjet zpět do města z „politických důvodů“ a že pak utekl a vrátil se na jeden jediný den zpět do vesnice, aby uviděl svou milou, a proto za trest mohl přijet až po dvou letech. Toť vše, nic detailnějšího… např. jaký trest a proč? Jestli se divák těší na to, že se ve filmu zmíní alespoň Mao Ce-Tungův „Velký skok“ z let 1958-1962 a následné hladomory, při nichž zemřelo více jak 30 miliónů obyvatel Číny hlady, zůstane zklamán.
Je tedy jasné, že jakási „autocenzura“ panuje i v příběhu lásky, ačkoliv pro příběh asi není podstatná, ale do současné politiky Číny se asi nehodí, aby se ve filmu připomínaly takovéto události. Avšak vyznělo by to asi podobně, jako dnes natočená česká „love story“ o lidech zavřených po únoru 1948 a kdyby se o nich řeklo, že měli „politické problémy“ a deset let se nemohli ukázat doma…
Čili jako příběh jedné lásky ze zapadlé vísky je to film dobrý, ale tím, že se zabývá politickými událostmi, které podstatně zasahují do životů hlavních hrdinů, jen tak okrajově, formou dvou vět vypravěče – syna Ti – je to takové jaksi nevěrohodné. Když už si vyberu látku, která se v jedné linii příběhu odehrává v letech 1958-1960, tak bych se tím měl asi zabývat… A tak možná bude lepší, když už se v budoucnu režisér zaměří pouze na osvědčené historické snímky ze starobylé Číny, kde každý druhý umí kung-fu a pro sebemenší záminku se to vše zvrhne v obří kung-fu melu tu a tam proloženou láskou a krásnými záběry přírody.
VystavilDon Insalata v 20:55
Štítky: film
Příspěvky
