Občanské judo
12. listopadu 2006
Televize Nova, 12. listopadu 2006, 18:50 aneb pro hlupáky o hlupácích
Pavlína Daňková, stojí před národním divadlem a uvádí první reportáž, Americký důchodce se dle ní rozhoduje mezi jachtingem a golfem (jak na to proboha přišla? Země, kde několik desítek procent obyvatel nemá ani zdravotní pojištění, protože na něj nemá peníze… je určitě plná důchodců jachtařů a golfistů) a český důchodce se prý dle ní rozhoduje mezi tím, kdo jej okrade a kdo ne… Super. Důchodci všech zemí, odjeďte do USA, dle tv nova se tam žije blaze. Asi jako za socialismu se žilo blaze v Rusku, z této věty čiší obdobná demagogie.
První reportáž je o dopisu od firmy Royal express, že jste vyhráli statisíce. Dle reportérky tv nova firma Royal Express působí na naše citlivé místa a umí to… (zde je paralela, že tv nova se o to snaží taky, ale s jakým výsledkem?) Háček je v tom, že výhra bude až po objednání zboží. Střih. Nejdřív Ladislav Drábek, dostal 200, pak 500 tisíc (bohužel jen na papíře). Střih. Psycholožka říká, že na Drábka hovoří jako na V.I.P. osobnost. Střih. Dědkovi se klepou ruce s certifikátem, že dostane pět set tisíc. Člověk se základní školou pochopí, že když ho počítačový robot oslovuje prvním pádem „PANE DRÁBEK“, že asi není něco v pořádku. „Právě Vy, pane Drábek, jste vybraným zákazníkem do naší výherní akce 500 000,00 Kč, PĚT SET TISÍC KORUN“ Dle psycholožky nad tím „spousta lidí nebude přemýšlet“. I přes to, že dědek vidí, že stejné certifikáty mají i ostatní důchodci na poště, a je mu to dokonce i divné!!!, SIC! Dědek říká, že „Člověk peníze nutně potřebuje, tak tomu VĚŘÍ, že peníze dostane“… Střih. Paní Kotrašová, že si přilepší. MÁLEM BREČÍ, na rozdíl od Drábka, u projevu paní Kotrašové hraje tesklivá klavírní hudba. Říká, že má 169 korun důchodu za mrtvého manžela, tři operace s očima, tři mozkové příhody, myslela si, že si přilepší výhrou. Babka si objednává jednou, dvakrát za měsíc nějakou věc za 1500 Kč, ale babka furt věří, že jí výhra přijde… podmínkou pro těch pět set tisíc je objednávat si měsíčně zboží za určitou částku. Redaktorka pak řekne, že krom peněženek, si Royal Express rád „hraje i s EMOCEMI svých zákazníků“. Babka lupou (asi nemá na brejle kvůli těm vysavačům, co furt kupuje) čte z dopisu, kde je na fotce kameraman, že k ní přijedou a upraví jí účes a nalíčení a natočí na kameru do televize, jak jí předají ty peníze. Babka se na ně připravila, byla dokonce i sama u kadeřníka a strachovala se, jestli se jim náhodou něco nestalo, jestli se cestou k ní s penězi nevybourali, když nepřišli. Dva dni takto čekala. Redaktorka pak řekne, že v tomto duchu by mohli pokračovat dál a dál, protože TOTO (a ukáže na hromadu dopisů o výšce půl metru) jsou dopisy, které „nám v souvislosti s firmou Royal Express posíláte“. Tak za prvé, slečno redaktorko, nic vám neposílám, nejsem debil. Dědek firmě Royal Express napsal dopis, že další zboží už nechce, že ty krámy nepotřebuje a že má děravou střechu a čeká, kdy mu ředitel společnosti pošle ty peníze. Střih. A zas Kotrašová s tesklivou hudbou slzí a říká okrádají lidi. Heuréka, Kotrašová snad prohlédla?? Jednatel společnosti bydlí v luxusní vile (dle redaktorky, já bych ten hnusnej barák nechtěl ani zadara) na záběru a jemu dle redaktorky do domu rozhodně neteče. Ten komu posíláte peníze skutečně nestrádá, ujišťuje nás. Střih. Dědek má plnou skříň krámů. Střih. Babka má malinkaté struhadlo v ceně dvaceti korun za pětikilo, že prej na obrázku vypadalo veliký, tak ho koupila za pět set. Střih. Dědek už ani neví, co má doma všechno za krámy a netuší ani, že to je výrobník zmrzliny. Redaktorka má co dělat, aby udržela smích, když se důchodce ptá: „A dělal jste si v něm někdy zmrzlinu?“ a on jí odpoví naprosto vážně: „No proč bych si v tom dělal zmrzlinu, si ji přece můžu koupit v obchodě, ne?“ Zde se chce člověku smát nejen s redaktorkou, která však ve zlomku setiny sekundy ihned nasadí vážnou starostlivou tvář a zeptá se ho: „A proč jste si výrobník zmrzliny tedy objednával?“ Důchodce Drábek odpoví, že nic jiného se objednat nedalo, protože ten měsíc byl katalog slabší… Má sice výrobník zmrzliny, ale také děravou střechu, v rohu očouzenou zeď od kamen a starý rozbitý nábytek a na hlavě tyrkysovou kšiltovku (i doma), ale zboží objednává stále dál, aby mu přišlo těch pět set tisíc od pana ředitele na střechu. Střih. Dědek má zahradu jak kůlničku na dříví. Střih. Babka se dívá z okna. Možná směrem k lepším zítřkům. Střih. Redaktorka Jana Pařezová už díky Bohu v titulcích. Přežiju další reportáže??
Na vsuvce czech šmejd je dobrý tak maximálně velký výstřih s push-upkou Pavlíny Daňkové. Druhá reportáž o kuriózních pokutách něco do sebe i má, zde nejsou obětí nástrah moderního světa očividně hloupí lidé, kteří na svět přijeli na bedně od rajčat, ale reportáž si všímá rámcově napsaných vyhlášek, které je selským rozumem nemožno dodržovat, avšak platí a jsou za ně vymáhány peněžité tresty. Vytknul bych tak maximálně „hranou“ vsuvku s jakousi paní, která napíše na auto fixou „Prodám“ a pak říká s neuvěřitelným podivem redaktorovi: „To mi neříkejte, že se to nesmí, to jste mě úplně vyrazil dech“ a hraje tak, že ochotníci v zapadlé horské vesničce předvádějí o šest tříd lepší divadlo. Vrcholem je starosta, který, namísto zrušení absurdní vyhlášky o psaní nápisů „prodám“ na auto, řekne, že se vyhláška musí přepracovat právníkům, aby bylo konkrétně napsáno, jak dlouho takové auto s tímto nápisem „prodám“ může kde stát. Čili věc se udělá ještě složitější, ale to už redaktorovi Martinu Beinhauerovi z televize nova nevadí. Jedná se o happy-and, starosta se na to podívá s týmem právníků. A onen „selský“ rozum opět ostrouhal.
Třetí kratičká reportáž je už složitější, (možná proto je jí věnován nejmenší prostor) nakonec je vyřešena hlavně zásluhou tv nova, proto šťastný aktér reportáže telefonuje a oznamuje po telefonu, že má radost, že to vyšlo – zde je to tedy nedůvěryhodné, že tv nova pouští zvuk z mobilního telefonu „živě“, když se slečna redaktorka Pařezová prochází s mobilem u ucha před autobazarem, nic neříká a jen má lehký úsměv na tváří a asi deset vteřin jen mrká s telefonem u ucha a aktér reportáže stále hovoří z mobilu. Titulky. Sláva. Avšak to nejlepší na závěr.
VRCHOLEM VŠEHO je Pavlína Daňková se svou závěrečnou řečí, kterou cituji doslovně, protože si to zaslouží: „Nejsnazší je prý vytvořit tvrdý režim z měkkých poddaných. Nenechte si všechno líbit (rozhodí rukama) a NEUSTUPUJTE HLUPÁKŮM. Nakonec, máte tady ještě Občanské judo a to stále zůstává na vaší straně. Nashledanou“. Čili abych si z toho vyvodil závěry, Občanské judo je na straně aktérů tohoto pořadu – očividných hlupáků, kterým Daňková radí, aby hlupákům neustupovali. Je tedy životní pravda, že nejhorší je srážka s blbcem, ale díky televizi nova můžeme v praxi zjistit, jak to vypadá, když se blbec srazí s blbcem. Čili, když se divák novy srazí s firmou Royal Expres, která stejně jako televize nova, profituje na hlupácích, je to špatně. Možná tak tv nova útočí na svou potenciální konkurenci, že hlupáci namísto aby se dívali na tv nova, tak si kupují vysavače od podvodníků, protože komu jinému než hlupákům je pořad Občanské judo určený? Ano, můžeme soucítit s lidmi, kterým se stane křivda třetí osobou a za kterou opravdu nemohou, ale soucítit s panem Drábkem a nebo s paní Kotrašovou? A aby byl soucit ještě větší, tak ho ještě podbarvit tesknou klavírní hudbou, historkách o mozkové příhodě a slzami paní Kotrašové? Kdyby tak Bartolomeo Cristofori tušil, k čemu za tři sta let jeho první klavír zneužijí… Není to náhodou ze strany tv nova hra s EMOCEMI, která je vyčítána firmě Royal Express? Ne, děkuji, tyto emoce nechci. Pouze smích panu Drábkovi, když sám řekne, že mu je výrobník zmrzliny na nic, proč by si přece doma nevyráběl zmrzlinu, když si ji může koupit v krámě. To dá rozum, ne?
VystavilDon Insalata v 20:45
Štítky: film
Příspěvky
