Faunův labyrint (El Laberinto del Fauno)

Osobně si myslím, že se tahle „pohádka“ z období druhé světové války ve Španělsku (rok 1944) dá chápat dvěma způsoby. Buďto si hlavní hrdinka, 13letá holčička onen fantazijní svět plný pohádkových bytostí vymýšlí, aby nějak unikla hrůzám, které ji obklopují, a nebo jsou pohádkové bytosti skutečné, ale jen opravdu ona je vidí, ba co víc, je skutečně princezna oné podzemní říše ve Faunově lybirintu.

Děj tak ubíhá ve dvou paralelách, zaprvé onen „skutečný“ svět, kdy otčím holčičky je fašistický kapitán a chce pozabíjet všechny partyzány široko daleko (některé z nich i dost brutálně mučí) a zadruhé onen svět „fantazijní“, ve kterém musí ona holčička splnit tři úkoly, aby prokázala, že je opravdu princezna podzemní říše. Osobně jsem měl raději děj, který se ubíral oním fantazijním světem. Faun, který holčičce zadával úkoly, byl prostě úžasný a ještě větší úspěch u mě sklidil požírač dětí, který měl ve svém pokoji hromadu dětských botiček od sežraných dětí a oči měl vloženy v dlaních. Škoda jen, že požírač dětí neměl tolik prostoru. Je to tedy místy „pohádka“, ale opravdu brutální a děti bych na ní asi nevodil, protože by pak mohly mít dost velké noční můry.

Onen tragický konec můžeme chápat jako happy-end přesně dle toho, jak chápeme samotný film. Pokud si to vše holčička vymýšlela jen ve své hlavě, je to velmi smutný konec... pokud však ale byla opravdu princeznou podzemního království, dopadlo to krásně. A je jenom na nás, jak film budeme chtít chápat. Tak jako tak je to asi jeden z nejlepších filmů letošního léta (v českých kinech).

VystavilDon Insalata v 21:43  

0 komentářů:

Okomentovat