Marie Antoinette
21. června 2007
Nevím, jestli to bylo velkým očekáváním po předchozím filmu Sofie Coppolové (Ztraceno v překladu), ale z historické Marie Antoinette mám jakési rozporuplné pocity. Předně chápu, proč se asi některým lidem nemusí film zamlouvat (při premiéře v Cannes novináři film vypískali), ale mně osobně to přišlo jako takové zajimavé a netradiční zpestření historického žánru.
Předně je ve filmu dost atypická hudba (moderní popík a kytarové cajdáky podkreslují třeba klasicistní bál, ve kterém by divák očekával spíše nějaký menuet – ačkoliv je vidět kapela hrající na smyčcové nástroje, ale hudba je ve filmu jiná). Pokud už překousnete hudbu a místy ji vítáte jako příjemné netradiční osvěžení, užívá Coppolová některé vyprávěcí postupy, které by seděly spíše jakési rodinné komedii z počátku 90. let (aby ilustrovala, jakými vybranými zákusky a botičkami, se Marie obklopovala, jsou tam jakési prostřihové sekvence, kde na stole pomocí stop-triku mizí a objevují se různé dortíčky, a pak jak si pomocí stop-triku zkouší stovky střevíčků).
Samotný film je docela málomluvný, zejména v první části se motá pouze jen kolem ilustrace toho, jak neuvěřitelně se Marie Antoinette, náctiletá dívenka, na francouzském dvoře nudila (divák se místy může nudit s Marií) – několikrát jsou zopakované ty samé záběry (vstávání, pompézní snídaně, modlitba a večer v posteli, kde Ludvík XVI namísto aby se snažil o potomka, tak řekne dobrou noc a otočí se. A zpočátku to vyznívá, že není na holky, protože si užívá života, jen když je obklopen svými druhy na lovu a večer je v posteli skleslý a nemá o nic zájem). Marie je tak obviňována z toho, že není schopna poskytnout následníka trůnu a celé se to tak trochu motá kolem toho, jaká je to tam nuda a zároveň kolem zadělání na následníka. Později však Ludvíkovi vysvětlí Mariin bratr – císař Josef, jak v posteli na to a první dítě je na světě...
Znalci dějin opět křičí, že film se místy nedrží reality, ale to muselo být každému jasné už po úvodních titulcích, kde hraje nějaký rokec a celé titulky jsou udělány moderním růžovým fontem. Dle imdb.com má dokonce v jedné scéně Marie Converse modré tenisky (záměrně je tam do záběru Sofia Coppolová vložila, aby prý ilustrovala, že Marie byla mladá rebelka), ale popravdě jsem si toho ani nevšimnul.
Osobně mě film místy bavil, místy nudil a zklamání spíše pramení z velkého očekávání po Ztraceno v překladu – historické nepřesnosti jsou mi volné, když je od začátku filmu vidět, že film není přesně dle všech regulí, jaké se od žánru toho typu očekávají...
VystavilDon Insalata v 21:35
Štítky: film
Příspěvky
