INDUSTRIA, netradiční fotografie Václava Jiráska
2. března 2006
Jaké to štěstí, pomyslel jsem si, když mi postarší důchodce kontrolující vstupenky oznámil, že v sále se nachází sám autor, který tam něco říká ke svým velikým fotografiím. Tento fakt mě zahřál u srdce, protože jsem doufal, že jen opíšu, co říkal a recenze bude na světě. Bohužel byla kolem pana Jiráska taková tlačenice, že se k mému slechu donesly jen určité útržky. „Zvláštní forma estetiky,“ pravil například. „Fotografie v tomto formátu se tisknou pouze ve Vídni,“ odpověděl na zvídavou otázku jednoho z návštěvníků. Poté, co ještě řekl cosi o „signifikantní industriální estetice“ jsem skupinku raději opustil, protože to nemělo smysl a raději jsem se věnoval samotným fotografiím. Nemám rád totiž pseudo-intelektuální bezobsažné věty, které nic neříkají.
Musím říct, že mě výstava příjemně překvapila. Velkoformátové fotografie sice ničím novým nejsou, ale překvapila mě neotřelá látka, kterou Jirásek zpracoval. Prázdné velkovýrobny znám spíše z akčních filmů, kde se honí padouši, a tak mě vylidněné továrny bez střílejících gaunerů opravdu potěšily. Nechci říkat, že mě fotografie potěšily „zvláštní formou estetiky“, abych papouškoval autorova slova, ale svým způsobem jsou i tak šeredné a zaprášené výrobní haly krásné. Ano z mého pohledu floutka zhýčkaného velkoměstským přepychem jsou krásné. Ale řekněte to odpichovači strusky, že fabrika kde pracuje je uměleckým objektem se zvláštní formou poetiky, která je svým způsobem krásná. Buď by vám dal direkt mezi voči, že si z něj děláte legraci a nebo by se vám vysmál, jaký jste blb, protože po týdenní práci u strusky by vás tyto krasomilné nálady přešly.
Osobně bych si výstavu rozdělil na dvě části. Úžasné fotografie továren, a pak ty voskové figuríny navlečené v pracovních oděvech, které se mi vůbec nelíbily. Nevím čím to bylo, jestli přemírou blesku a nebo ještě nějakou následnou počítačovou úpravou ve Photoshopu, ale lidé na fotografiích vypadali asi jako Gerarad Depardieu, kterému šahám na koleno v londýnském muzeu Madame Tussauds. Z těchto portrétových fotografií se mi líbili asi jen začouzení horníci (jejichž oči se mi ale zdály vybělené v postprodukci), a pak tři post-apokalyptičtí průzkumníci měsíční krajiny v nehořlavých skafandrech. Ti totiž plně zapadali do továren, kde bych utírat prach rozhodně nechtěl.
Z továrních fotografií mě nejvíc nadchly ty fotografie, kde byla tovární šeď dána do kontrastu s do ruda rozžhavenou železnou rudou.
Série několika fotografií, na kterých byly židle působící značně nepohodlným dojmem, se možná líbí nábytkářskému architektovi, kterému došla inspirace, ale mě nijak zručnost dělníků, kteří jsou schopni udělat židli i z těch největších krámu, nenadchla. Trošku to na mě působilo, že autor už nevěděl, co by fotil, a tak začal fotit židle a popelník a další krámy, které se povalují po továrnách.
Nejvíce mě pobavila „luxusní“ jídelna, kde bych v bílém obleku asi večeřet nechtěl. Špinavý vixlajvantový ubrus, na něm špinavá pixlička s alpskou stolní solí a několik umouněných hrníčků. To vše v kulisách obrázků vystříhaných z pornočasopisů. Je pravda, že na ženu asi dělník moc často v takovýchto místech nenarazí, a tak v oáze klidu, který takováto jídelna představuje, chce asi unavené oko dělníkovo spočinout na kráskách pochutnávajících si na mužském nektaru.
Návštěvníci asi měli největší legraci z nápisů, které zanechávali dělníci na různých objektech. „Lepší banka v tunelu, než tunel v bance.“ A další podobně vtipné vejšplechty se staly předmětem živých diskusí mladistvých intelektuálů, kteří do Rudolfina přišli obdivovat výstavu Industria a kteří poctivě luštili každičký nápis na fotografii.
Jako celek bych výstavu ohodnotil vesměs kladně, protože to bylo to nejlepší, co jsem za posledních pár let viděl. Proč? Protože látka, kterou Jirásek zpracoval je svým způsobem neotřelá a ještě jsem ji nikde jinde neviděl – což neznamená, že to někdo už neudělal před Jiráskem. Asi je také pravda, že kdyby byly fotografie ve formátu A3, tak to na mě nezanechá tak mohutný dojem, jako ony několikametrová monstra. Jediným zklamáním byly pro mě portréty dělníků, kteří působili jako ony figuríny v Madame Tussauds.
VystavilDon Insalata v 16:52
Štítky: Výstavy
Příspěvky
