Bournova Trilogie aneb Identita, Převaha a Ultimátum (Bourne Trilogy)
13. září 2007
Když jsem kdysi dávno před lety viděl první díl, byl jsem nadšen, protože po dlouhé době to byl akční film, na který jsem se podíval a zároveň, který mě i bavil, a to od dob, ve kterých člověk nesleduje nic jiného než akční filmy s Rambem, Arniem či s druhořadými akčními hrdiny typu Jean-Claude Van Damma anebo dokonce i takový akční odpad jako filmy Michaela Dudikoffa.
Bourne má tu výhodu, že vypadá jako hoch od vedle a zásadně se (na rozdíl od zde výše jmenovaných hrdinů) nepromenuje nahý ve strnulých pozicích, aby mu byly vidět zatnuté svaly. Navíc oproti takovému Rambovi není žádný blbeček, který vykřikuje neartikulované žblepty, ale hovoří plynně minimálně sedmi jazyky, jezdí v autě jako Schumacher, umí to s motorkou lépe než Rossi a bojuje jako Bruce Lee, střílí jako Vilém Tell a ještě ke všemu mu to pálí jako Einsteinovi.
Že přišly další díly, mě moc nepřekvapilo – ačkoliv jsem už to místy považoval za uzavřené. Smrt Bournovy holky z jedničky byla opravdu předvídatelná… avšak očekával jsem, že si Bourne nabrnkne novou holku velice záhy, ale očividně to není James Bond.
Třetí díl byl u mě tak trochu zklamáním – zaprvé jsme se dověděli, co byl Bourne zač (když člověka natahujete ve třech pokračováních, tak je jasné, že odhalení musí být prostě pecka… ale to se moc nekonalo) a zadruhé, během sledování filmu jsem měl tak trochu pocit, že už jsem to někde všechno viděl. Ano. V druhém a prvním díle. Třetí díl mi nepřišel, že by do série přivedl něco nového. Automobilové honičky, přestřelky, likvidování zabijáků, ochrana dívky (měl jsem za to, že ji Bourne sbalí už hned ve dvojce, ale přitom ona se do něj jen zabouchla, ale Bourne holt drží smutek)… nu prostě všechno už tu jednou bylo. Mění se jen lokace, ve kterých se honičky konají, ale jinak to všechno bylo jaksi stále to stejné.
Filmy, ve kterých hrdina hledá sám sebe, aby nakonec zjistil, že je někým, kým si být nepředstavoval, jsou opravdu zajímavé jen do okamžiku, než hrdina zjistí, kým ve skutečnosti byl. A nejhorší snad může být, když zjistí, že není nikdo, komu by se mohl pomstít. Do onoho hokus-pokusného projektu totiž Bourne vstoupil úplně na počátku dobrovolně, no ale když už jsme u toho, že jsme to pracně zjišťovali tři dály, tak v závěru obviníme všechny šéfy CIA z toho, že spustili amorální projekt. Hm. Nemůžu si pomoci, ale po tom všem jsem holt čekal něco víc. Nu ale můžeme být alespoň rádi, že už je snad nadobro pryč doba akčních filmů, ve kterých šlo o nukleární hlavici a nebo jakýsi mikročip.
VystavilDon Insalata v 22:14
Štítky: film
Příspěvky
