Neil Postman svou knihu
Ubavit se k smrti, končí scénářem rozkladu kultury, který proběhne jednou, či druhou cestou - orwellowskou, tedy kultura jako vězení, či huxleyovskou, tedy kultura jako fraška.
Já se však ptám, proč ne třetí cestou, huxleyovsko-orwellowskou? Kultura jako vězení, které je fraškou. Vězení, ze kterého není žádného útěku před fraškou.
Pokud vytrhneme z kontextu pouze jeden citát z knihy Jana Sterna
Média, psychoanalýza a jiné perverze, kdy jedinou obranou proti vtipu je jeho nepochopení a spojíme to se závěrem, tedy onou třetí cestou, kterou Postmanovi nabízím, vznikne z toho Vězení, ze kterého není žádného útěku před fraškou, než nepochopení frašky.
Co z toho plyne? Stát se idiotem a nechápat nic? Případně nic z dnešních textů (berme to sémioticky, že textem je vše) nekonzumovat a nezapočít ani proces pochopení? A lze vůbec nekonzumovat texty v době, kdy textem je téměř vše? Vznikne nám z toho závěr, že není žádného úniku před texty krom uvědomění si, že není žádného úniku? A co na to Jan Tleskač? A Michel Foucault, který si také takto rád pokládá otázky? A Barthes? Který říká, že vymanit text z oběhu může jenom jeho vlastní zkáza: nepsat, přestat psát...
VystavilDon Insalata
v
12:44
Štítky:
Knihy
Šel jsem na další nudnou českou věc a vrátil jsem se ze skvělé české komedie, která rozhodně není tím typem hýkavě-fekální komedie, o kterou se většinou snaží čeští "komedianti". Ten film mě prostě nadchnul.
Jakýsi "velký umělec", režisér, nedostane grant na svůj film a nemůže jej tak natočit - ironií je, že přesedu Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie si zde vystřihne Jan Hřebejk, který určitě nemá se sháněním peněz na své filmy (které mi přijdou, že kvalitativně od Pelíšků upadají a poslední dva tři opusy jsem už ani neviděl...) problémy.
V mizerné situaci se jeho producentce ozve Agentura Dobrý den a chce po umělci ověnčeném cenami natočit film, který vykreslí české kuriozní rekordmany do hloubky, nikoliv jako blbce...
Čtyřčlenný tým - kameraman alkoholik, producentka, režisér a zvukařka se tak vydají na jakousi road-movie po českých rekordmanech, které natáčejí. Vystupují tak zde skuteční rekordmani, čeští herci, kteří rekordmany hrají a žánrově je to nejblíže mocku-ment (nejlepší mockument všech dob jest asi Spinal Tap). Nutno říct, že herci mi přišli daleko lepší a scény s nimi byly opravdu kouzelné - Myšička jako sběratel čtyřlístků byl asi vrcholem filmu, Taclík jako skinhead, který nejrychleji vypije pivo pod vodou také docela ušel.
Zdali se Režisérovi podaří, aby rekordmany nevykreslil jako blbce, ví bůh, protože člověk se většinu filmu směje, a to právě jim... Ale zajímavé je sledovat i životní příběhy a osudy hlavní čtveřice. Sem tam se mihne i česká herecká superstar jako třeba Aňa Geislerová - scéna s ní v hotelu patřila také k těm lepším momentům.
Nemám moc rád sousloví jako "inteligentní komedie", ale tahle by si ji určitě zasloužila. Pokud nebudete čekat humor, při kterém si Pavel Liška šlape na jazyk jako idiot, nebo Genzera se Suchánkem, tak se budete skvěle bavit. Film se totiž vůbec jako komedie netváří a přesně i z tohoto důvodu jsem si užíval sledování filmu This is Spinal Tap.).
VystavilDon Insalata
v
15:46
Štítky:
film
Po nedávném zhlédnutí filmu Larse von Triera Antichrist, ve kterém hrál naprosto skvěle Willem Dafoe, jsem se rozhodl podívat se na některé jeho další filmy... Bohužel Dafoe hraje většinou v béčkách, ale tohle béčko
Boondock Saints, bylo příjemným překvapením.
Když pomineme fakt, že film natočil archetypální loser Troy Duffy (natočil jen tento film, který byl v kině jen sedm dní a kvůli blbému kontraktu nevydělal ani dolar z 50 milionů za prodej videonosičů) a se svou hudební skupinou vydal jedno CD, kterého se prodalo méně než 700 kusů.
Na druhou stranu Boondock Saints je totálně ujetá mafiánská střílečka. Bratři MacManusové se na den svatého Patrika postaví za majitele hospody a zbijí tři ruské pěšáky. Druhý den je naprosto náhodně zabijí v potyčce a stanou se přes noc hrdiny. Následuje totální vyvražďovačka všech "zlých" mafiánů... ať už se jedná o ruskou, či italskou mafii. Zní to idiotsky, ale řada scén byla opravdu vtipná... například vyvraždění celého hotelového pokoje díky lanu a hlášky typu: "Uděláme to jako ve filmu". Vražda domácího mazlíčka jejich kamaráda Rocca připomíná Tarantina a ono celé se to nese tak trochu v tarantinovském duchu.
Co však film pozvedá ještě trochu výše je právě Willem Dafoe. Hraje zde detektiva, který vyšetřuje všechny vraždy bratrů MacManusových. Je milovníkem opery, neustále si dělá vtípky na domnělou homosexualitu svých kolegů, přičemž je sám homosexuál, ale jaksi na "zapřenou". Scéna, kdy se k němu v posteli přitulí jeho milenec a on jej odbyde slovy: "Co blbneš, seš snad teplouš?", přesně popisuje jeho vztah k sobě a k tomu, kdo je.
Mohl tak žít kult netradičního filmu z roku 1999, ve kterém i policista zjistí, že vražda mafiánů je vlastně fajn... avšak... Duffy o deset let později natočil druhý díl. Dalo by se říct, že vše, co bylo na prvním díle vtipné, zmizelo a je to jen jakýsi pokus o oživení kultu, či jinou podstatně horší kopii téhož. Předně Dafoe si ve filmu zahraje jen malou roličku na konci filmu, která má snad přislíbit příchod třetího dílu (o čemž pochybuji, protože druhý díl byl opravdu marný).
Navíc se z filmu stala víceméně bezduchá střílečka - což první díl byl také, ale aspoň trochu chytrá - vraždy se děly tak trochu "omylem" a "náhodou". Jestli si nechcete zkazit dojem z prvního dílu, tak se na ten druhý rozhodně za žádnou cenu nedívejte.
VystavilDon Insalata
v
11:25
Štítky:
film
Předně musím říct, že jakékoliv infantilnosti mi nejsou cizí, takže pokud by byl Kuky kvalitní film, neměl bych nic proti němu.
První slabina tohoto filmu je zápletka. Chápu, že hraný chlapec ve filmu asi byl proto, aby se děti měly s kým ztotožnit, ale pokud by se "hrané" výkony z filmu vystřihly, myslím, že by se nic nestalo. Matka astmatika byla asi stejně nepřesvědčivá, jako sám astmatik. A závěrečný konstrukt a scéna s bezdomovcem v podání Oldřicha Kaisera už pomalu nutila dospělého diváka vstát ze židle a odejít.
Nebýt ve filmu kvalitního dabingu českých herců - předně Zdeňka Svěráka, Jiřího Macháčka nebo Petra Čtvrtníčka, nedalo by se na film asi dívat ani minutu. Chápu, že film je cílen na dítě, ale zahraniční produkce dokáží natočit takový film u kterého se baví nejenom děti, ale i jejich rodiče. Jakýsi pokus o tuto souhru cílových skupin film zaznamenal - a to v případě, kdy Kuky vyruší "souložíci" vážky a postavička namluvená Z. Svěrákem říká, že spojená zvířátka spolu tentonoc a poté spolu vidí dva ptáčky, Kuky se bojí je vyrušit Zdeněk Svěrák říká cosi ve stylu, že jakmile se někomu narodí mládě, tak už si jen tak nevrzne.
Bohužel to bylo asi tak jediné, kde se měl dle autorů zasmát i dospělý doprovod dětí. Dost bída, co?
Pokud si vezmeme děj, žádný není. Kuky se totiž "vrací" - tudíž je to vlastně taková road-movie, kdy pouze reaguje na to, co se mu stane v přesunu z bodu A do bodu B. Nutno dodat, že Svěrákova předchozí road-movie Jízda je daleko, daleko lepší.
No a nyní, ať film jenom nehaníme. Po vizuálním zpracování je film vynikající. Kuky je setsakramentsky roztomilý, stejně tak jako jeho plyšoví kamarádi z postýlky. Naproti tomu postavičky, které žijí v lese, vypadají přírodně a zpracovány jsou také skvěle. Zde to však vypadá, že jediné zásluhy a pozitiva filmu nepatří Svěrákovi, ale výtvarníkovi Jakubovi Dvorskému, který mj. udělal skvělou hru Machinarium.
VystavilDon Insalata
v
14:40
Štítky:
film
Dvojice Remunda a Klusák natočili další celovečerní dokument. Tento má podtitul "dokumentární komedie" o radaru. Ačkoliv jsem během událostí byl spíše na straně těch, kteří radar nepovažovali až zas za takový problém, aby se kvůli němu přivazovali v lese ke stromu, dokument se mi hodně líbil i přes to, že autoři, ačkoliv se snaží o vyrovnanost, stojí způsobem natočení díla spíše na straně odpůrců radaru.
A proč je to komedie? Já osobně jsem se místy docela nasmál. Chápu, že někteří nedokáží vydržet zírat na náš "obyčejný lid" (o definici, kdo to je, raději necháme se přít politology a Jirku Paroubka), který vykřikuje "Ami go home" a proti radaru protestuje na základě americké telenovely, kterou vidí na TV Nova. Na druhou stranu jsou zde vidět ony nůžky, které jsou právě mezi lidem a mezi politickými elitami. A osobně já dávám za pravdu Jirousovi Magorovi, že tento národ nemůže o radaru rozhodovat v referendu, protože je z 80 % blbej jak hovno (Magorova citace z filmu).
Ona vůbec ta scéna s Magorem, patřila k tomu nejlepšímu, a to z dvou důvodů. Pokud budeme brát pouze komično - opilý Magor urážející kohokoliv a s přehnaným patosem klečící vyzývá odpůrce radaru, aby raději jako on poklekli a prosili Američany, aby tady tu základnu postavili. Na druhou stranu scéna byla i velmi tragická. Deziluze a zoufalost člověka, který za komunismu strávil několik let v kriminále jako politický vězeň, který je najednou konfrontován s mladými levičáky, kteří mají dle Magora najednou právo kritizovat všechno včetně demokracie, místo aby byli šťastní, že zde tu demokracii konečně po 40 letech diktatury mají (navíc u většiny asi bez osobní zkušenosti totality, pokud nepočítáme pár let dětství). Nejhorší na tom asi je, že během této scény se kino otřásalo asi největším smíchem, přitom to na jednu stranu bylo tak smutné...
Co se týče vtipnosti, tak nejvíce si autoři utahují ze zastánců radaru. Ačkoliv by určitě mohli kritizovat i ten druhý tábor, jsou zde odpůrci radaru zvěčněni již trochu více lichotivě. Asi nejlepší postavou byl obyvatel obce Trokavec pan Houška, který filmu dodal opravdu notnou dávku komičnosti - scéna kdy mluví o vraždění amerických vojáků, kteří kam přijdou, teče krev a jeho monolog je přerušován momenty, kdy odněkud vyletí bažant a on jej velkou kulovnicí společně s dalšími dvaceti myslivci vraždí obrovskou kanonádou, patří opravdu k tomu absurdnějšímu ve filmu.
Další linií je i postup starosty obce Trokavec z lokálního ne-politika v důchodu, který každým dalším mítingem odpůrců radaru roste jako politik až se probojuje na kandidátku ČSSD, za kterou je také zvolen do zastupitelstva. Takového starostlivého starostu asi obci závidí každý. Divák může jen doufat, že starostu Neorala moc nakonec nezkorumpuje jako všechny ostatní, kteří do politiky šli plní ideálů.
VystavilDon Insalata
v
12:05
Štítky:
film
Příspěvky
