Microcosmos: Le peuple de l'herbe
3. září 2008

Nechci tady vypadat jako reklama na televize s podporou FullHD a na BluRay, ale reedice tohoto filmu z rou 1996 v HDTV formátu dává tomuto filmu opravdu nový rozměr. Přesně kvůli těmto filmům totiž HDTV stojí za to. (Kéž by digitalizace v česku byla tak o sto let napřed, aby namísto velkého halo, že do několika let budeme mít digitální vysílání, by se oznámilo, že budeme vysílat v HDTV standardu).

Každopádně tento francouzský film z hmyzí říše z roku 1996 stojí za to. Není to sice klasický dokument, kde by neustále někdo něco mlel, ale je to spíše na pomezí dokumentu a umění. Hmyzákům jsou tam totiž občas přidány umělé zvuky, navíc je film podbarven místy klasickou hudbou (jakási operní árie, když si to rozdávají slimáci atd.).

Asi nejvíc mi v paměti utkvěl hovnivál, jehož snažení připomínalo Sisyfa a jeho marný boj s koulí, a tak dal hovnivál Sisyfovi nový rozměr. Nu mýtus o Sisyfovi nemá cenu rozebírat, to už udělali za mě v minulosti jiní...

Film má oficiální podtitul: "Jurský park u vás na dvorku" a musím souhlasit (byť záběry rozhodně nejsou "ze dvorku"), ale řada zástupců hmyzí říše připomíná tvarem dinosaury. Každopádně občas se filmaři (dle mého) dopouštěli určitých "podvůdků", takže např. mravenci nosí naprosto opticky strhující krmivo pro hlodavce do svých mravenčích nor, takže každý mraveneček si nese jiné semínko a jinak barevnou záležitost, takže tak trochu filmaře podezírám, že tam mravencům nasyspali trochu zrní a čekali, až to začnou tahat... no ale tato inscenace je jim odpuštěna, protože jak už jsem říkal, není to klasický dokument v pravém slova smyslu a hlavně hezky se na to kouká (v tom FullHD).

VystavilDon Insalata v 21:10 0 komentářů  

Štítky:

Sirotčinec (El Orfanato)
29. srpna 2008

Tento španělský horor z roku 2007 dorazil do našich kin teprve nedávno, ale i tak je dobrou volbou, protože v kině dávají dost datle.

Hlavní hrdinka filmu Laura se po letech vrací do sirotčince, kde jako malá vyrůstala a chce jej znovu zprovoznit. Bohužel nevědomky nemá doma kostlivce ve skříni, ale v zahradní boudě. A další rozpor je v tom, že ačkoliv většina lidí, si své kostlivce ve skříni střeží a předstírá, že tam nejsou, ona se jala ty "své" hledat.

Její adoptovaný synáček Simon je HIV pozitivní a začíná si hrát s neviditelnými kamarády. (Díky bohu Šajmalanovy koniny typu "Vidím mrtvé lidi" se nekonají). Problém nastane, když jednoho dne chce Simon své matince ukázat domek na hraní svého neviditelného kamaráda Tomase. Matka jej odbyde a věnuje se hostům na slavnosti.

Tomas je pravda trochu divné dítě (nejen, že je mrtvý), ale dokonce se rád producíruje i s kápí na hlavě z pytle brambor (viz obrázek). Zde je vidět, že autoři opravdu vědí, jak se dělá horor. Většinu strachu a hrůzy totiž docílíme ne tím, že ukážeme cosi hrozivého, ale tím, že nic neukážeme a naše představivost už udělá práci za nás (a daleko lepší, než by svedl jakýkoliv hollywoodský producent).

V momentě, kdy Tomas poprvé vstoupí na scénu (tzn. že konfrontuje Lauru na slavnosti), mizí ze scény Simon. A to doslova. Simon se totiž stane nezvěstným a policie pátrá všude marně. Laura je však přesvědčena, že syna jí unesli Simonovi neviditelní kamarádi a občas je i slýchá v domě.

Konec prozrazovat nebudu (tzn. že tentokráte nepíšu pro ty, co film viděli, ale pro ty, co jej neviděli). Mohu jen říct, že jsem si při něm vzpomněl na jiný (lepší) španělský film, a to Faunův labyrint. O to větší překvapení mě čekalo, když jsem na imdb.com zjistil, že tento film produkoval režisér Faunova Labyrintu, Guillermo del Toro. Ale aby to bylo plně v náladě Faunova labyrintu, tak bych film ukončil v momentě, kdy Laura vypráví všem dětem příbeh a nikoliv v tom, co následuje (zde zase píšu prozměnu pro ty, co film viděli). Ale celkově hodnotím kladně.

VystavilDon Insalata v 23:37 0 komentářů  

Štítky:

Toki wo kakeru Shojo (Dívka, která proskočila časem)
28. srpna 2008

Po dlouhé době jsem zhlédnul nějaké anime a musím říct, že stálo za to. Tento film má asi čtyři další (hrané) verze vytvořené v průběhu posledních 25 let a všem je společný fakt, že jsou natočeny dle knižní předlohy z roku 1965.

Hlavní hrdinka Makoto jednoho dne upadne v chemické laboratoři a omylem se dotkne jakéhosi si malého přístroje (později vysvětleno) a získá tak možnost cestovat v čase (do minulosti).

Makoto nově nalezeného "daru" nejdříve dost zneužívá pro malichernosti (pětiminutové karaoke si protáhne na deset hodin), znovu si napíše neúspěšný test ve škole atd. Avšak naprosto poprvé schopnost využije, aby odvrátila svou tragickou smrt. Bohužel si své jízdy vyčerpá na takovéto "ptákovinky" a pak jendoho dne zoufale potřebuje se jednou vrátit, ale už to nelze...

Motiv smrti se ve filmu několikrát opakuje, stejně tak se dá na film dívat jako na jakousi středoškolskou romanci. Bohužel vysvětlení, proč Makoto je schopná cestovat v čase mě zklamalo (její šamstr je totiž z budoucnosti a ztratil onen přístroj na cestu časem v oné chemické laboratoři).

Film končí dost nejednoznačně (jak jinak cestovací šarády v čase ukončit) větou, že její milý z budoucnosti na ni počká a ona mu odpoví, že poběží budoucnosti v ústrety. Nu, ale na druhou stranu, co jiného říct své lásce, když se narodíte v době, kdy ona bude (možná) již pod drnem.

VystavilDon Insalata v 23:42 0 komentářů  

Štítky:

Batman Dark Knight aneb Temný řitíř
27. srpna 2008

Tak o tomhle filmu bylo všude napsáno více než dost, zejména vinou/díky tomu, že to je film mnoha nej...

Nejlepším filmem všech dob naštěstí již pár týdnů již není (ale první příčka v top 250 na imdb.com vyrazila dech i mně), naštěstí to pak spadlo i tak na dost nereálnou třetí příčku. Dalším nej jsou tržby, které tento film sklidil během pár dní.

Oscar Heatha Ledgera nemine, o tom není pochyb, ale dostat jej za mlaskání, olizování si rtů, kostýmek zdravotní sestřičky a jednu větu "Why so serious?", to je moc i na mě, ale Hollywood si žádá "příběh" a cožpak tragická smrt mladého talentovaného herce není "příběhem" nad příběhy?

Každý k tomuto filmu přistupuje jako k jakémusi zázraku, ale zázrak se dle mého nekoná. Je nutno si totiž připomínat - je to BATMAN a ačkoliv jsem je viděl všechny, ujeté šílenosti Tima Burtona to asi nepřekoná.

Což mi připomíná další podstatné nej tohoto snímku. Právem se řadí mezi největší voloviny všech dob, které mohu seřadit následovně:

1) Třetí díl Pirátů z Karibiku
2) Indiana Jones a Království lebky mimozemšťana
3) Batman Temný řitíř

Nevím proč, ale nějak mě ta hollywoodská komerce přestává "bavit" (co jiného by totiž měla dělat, když Vám trhač lístků v kině říká "příjemnou zábavu"). Tyto filmy se totiž tváří, že se v nich neustále něco děje (rychlé prostřihy, akční sekvence), nazývají se termíny jako "zběsilá jízda", ale krom té jízdy se tam vůbec nic neděje. Takže pokud jste již nepodlehli marketingové masáži, tak se s Heathem Ledgerem rozlučte jinak. Například filmem od Terryho Gilliama, který má být v kinech příští rok. A nebo filmem I'm not there, o kterém jsem psal "nedávno".

VystavilDon Insalata v 22:22 0 komentářů  

Štítky:

Petr Kvíčala - Vlny ve Wannieck Gallery Brno
2. července 2008

ku
O výstavě Petra Kvíčaly, jsem zde již jednou psal. A tak se Kvíčala zařazuje právem mezi mé oblíbené autory. Výstava trvá až do 7. září 2008 a je jakýmsi průřezem Kvíčalovy tvorby od roku 1984 až dodnes. Pokud jste byli v Krumlově, tak Vás moc "novinek" nepřekvapí a pokud doma vlastníte Kvíčalovu knihu, tak překvapení už vůbec neočekávejte, ale ono v knize obrázek vypadá možná pěkně, ale když jej pak vidíte v rozměrech osm metrů na tři a půl metru, tak je to samozřejmě o něčem jiném.

Pokud budete hledat nejnovější Kvíčalovy obrazy (protože na letáku k výstavě je 1984-2008), tak nemusíte moc hledat, protože z letoška je tam obraz jenom jeden a to dle mého naprosto nejhorší. Velikostí sice zabere dvě patra galerii, ale kvalitativně vypadá jen jako jakási nepovedená studie k obrazu. Čili bych možná použil známou větu, že méně je někdy více, protože tento obraz patřil naprosto k nejhoršímu a největšímu, co Wannieck Gallery nabídla.

Jinak ve Wannieck Galerii jsem byl poprvé a musím říct, že jsem si vzpomněl na Jiráskovu Industrii, protože tohle je přesně bývalá fabrika, kterou přestavili na pěknou galerii. Zaparkovat auto se dá rovnou v nákupním superobřím centru "Vaňkovka" a odtud je to pěšmo asi dvě minuty. Program na odpoledně obstarali i ultrapravicoví bezmozci, kteří mlátili v sobotním dni účastníky Queer Parade a o zábavu, při které tuhnul úsměv na rtech se postaral i jakýsi "dobrý křesťan" s křížem v ruce a ampliónem, který kráčel po brněnských ulilích a křičel do amplionu: "Nechceme zde homosexuální pedofily a sodomity". Což by mě zajímalo, jak by na toto reagovali homosexuální věřící (ano, to se opravdu nevylučuje a takoví lidé existují). No nic. S láskou k bližním nejdál dojdeš, že ano, můj milý křesťane.

VystavilDon Insalata v 12:48 0 komentářů  

Štítky:

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)