Air Asia (Langhans Galerie Praha, 04.04.-01.07. 2007)
6. dubna 2007

Pod nic neříkajícím názvem Air Asia se skrývá osmnáct současných a historických fotografických cyklů. Po prvotním překvapení z tak velkého množství cyklů, následuje však rychlé vystřízlivění v podobě zjištění, že jeden cyklus = většinou 3 nebo 4 fotografie. To ale nic nemění na tom, že v Langhansu je zajímavá výstava asijské fotografie.

Začíná se v druhém patře, kde jsou dva fotocykly a 60minutové (!) video Město fotografií. Někdy mám problém vydržet i několikaminutové videoprojekce, a tak jsem toho po několika minutách nechal, ačkoliv to, co jsem zrovna viděl bylo docela veselé, i když neznalcům anglického jazyka asi přijde divné, proč je video pouze v původním znění s anglickými titulky. Film o indických fotoateliérech byl docela vtipný. Když fotograf ověšený zlatem říká paní, která se přišla vyfotit „Zatáhněte si to břicho, ať není na fotce to vaše panděro.“ a když to nemá kýžený výsledek, tak na ní zavolá „Tak si přes něj dejte ruce, ať není na fotce vidět.“ A světe div se, ona to poslušně dělá. Stát se mi tohle u nás doma, tak fotografa asi seřvu a jdu pryč...

V druhém patře je asi jeden z nejlepších fotocyklů – Přes růžové brýle – jedná se o fotografie z malajských fotoateliérů z let 1977 – 1982. Při pohledu na Malajce v kalhotech do zvonu a v top-gun brýlích se musí návštěvník opravdu zasmát. Kdo to v Langhansu už trochu zná, tak bude možná překvapen, že dva minicykly jsou i v místní malé knihovně.

Nejlepší část výstavy se táhne po schodech odshora až dolů (nebo opačně, jak chcete). Cyklus se jmenuje Ateliér Kulsum, Prodej snů na fotopapíře – kočovné fotoateliéry v Indii. Jedná se asi o místní folklór, protože Evropan musí mít při prohlížení těchto maličkých snímků záchvaty smíchů. Indové se fotí s papírovými kulisami filmových bollywoodských hvězd. Zákazníky jsou prý chudí Indové, kteří platí za fotografii 35 centů.

V prvním patře je hned několik fotocyklů. Zde mě tak oslovily maximálně fotografie z Války ve Větnamu, ačkoliv někomu možná přijde zvláštní, že na protější stěně se nacházejí autoportréty thajského homosexuálního fotografa převlečeného za ženu. Fotografie z cyklu o indických úřednících jsem již viděl, ale i tak mě paní zavalená tunami papíru vždy pobaví.

V přízemí pobaví cyklus Satira Bollywoodu, kde jsou jakési parafráze na filmové plakáty z Bollywoodu. V prostorách suterénu jsou černobílé fotografie vietnamského fotografa, který jako dítě trávil čas v buddhistickém klášteře, odkud se dostal do války proti Kambodži a z ní utekl do USA, kde začal studovat fotografii. Nyní opět žije v klášteře a na fotografiích tak vidíme prostý klášterní život buddhistických mnichů.

Některé cykly se určitě nebudou líbit všem, ale naštěstí je jich zde tolik, že si každý přijde na své. Jako celek jsem byl však spokojen.

VystavilDon Insalata v 17:16 0 komentářů  

Štítky:

Tears of Black Tiger (Fah Talai Jone)
5. dubna 2007

Tímto filmem debutoval thajský režisér Wisit Sasanatieng. O jeho druhé filmu Občan Pes (2004) jsem psal již zde. Zatímco Občan Pes mi naprosto uchvátil, po shlédnutí tohoto filmu jsem měl dost rozporuplné pocity. Ale určitě dám Sasanatiengovi ještě šanci s jeho třetím filmem v pořadí, hororem Unseeable (2006).

Jedná se totiž o jakýsi šílený mix westernu, komedie, love-story a akčního filmu. Již samotná popiska na DVD „Mad as a bag of spiders.“ mě měla varovat, že tenhle film nebude jen tak něco. Stejně jako Občan Pes, je i tento film ujetě barevný. Například kovbojský záporák má růžovo-tyrkysový outfit a vypadá jako mix Little Richarda a Bruna Ferrari.

Z westernového žánru film přebírá pistolnické souboje, které se však někdy zvrtnou v akční přestřelky, kde na sebe lidé vytáhnou bazuky a vůbec je to celé úplně šílené. Jinak jakákoliv událost je zde odporné klišé. Takže chudý syn rolníka Dum se zamiluje do Rumpoey, dcery bohatého měšťana. Když se jí zastane na škole při potyčce, je vyhozen ze školy a dá se na dráhu westernového zločince v gangu jakéhosi Faie, u kterého se stane nejrychlejším pistolníkem široko daleko a známým jako Black Tiger. Později je Rumpoey donucena si vzít jakéhosi policistu, který chce Faiovi a jeho kumpánům zatnout tipec. A během jejich svatby zaútočí Faiův gang na policistu. Uff. Tak to by byl děj.

Po úvodní přestřelce jsem si říkal, že je to jakýsi Limonádový Joe z Bangkoku, avšak chyba lávky. V průběhu se z filmu stane spíše jakýsi akčnák a love-story po vzoru Romea a Julie (i s nešťastným koncem, ačkoliv Rumpoey to přežije). Původní záměr byl asi natočit parodii na westerny a dojáky, ale jaksi mi to vůbec nepřipadalo vtipné, ačkoliv všichni herci přehrávali jako ochotníci z Horní-Dolní. Výsledek pak vyzní jen jako totální kravina, ačkoliv záměr natočit kravinu asi u Sasanatienga nebyl.

VystavilDon Insalata v 21:13 0 komentářů  

Štítky:

Prison Break
3. dubna 2007

Včera skončila druhá sezóna jednoho z nejsledovanějších televizních seriálů v Americe, a tak je teď nejlepší čas poohlédnout se za tímto seriálem. Českou fan-site naleznete na tomto odkazu.

První sezóna


Michael Scofield je málomluvný mladík s pronikavým pohledem, který se jednoho dne usmyslí, že dostane z vězení svého bratra odsouzeného k smrti za vraždu bratra viceprezidentky USA. Důvod, proč bychom měli mít Michaela již od prvního dílu rádi, je ten, že Lincoln Burrows není žádný vrah (pouze malý zlodějíček a rváč), protože k žádné vraždě nikdy nedošlo a celé to bylo nastraženo...

První sezóna se celá odehrává v prostředí věznice Fox River, kam se nechá Michael schválně zavřít pro bankovní loupež. Téma útěku z věznice nespravedlivě odsouzeného není nové a odjakživa přitahuje řadu čtenářů knih či televizních diváků... Michael si sice celý plán útěku bezpečně připravil z domova do nejmenších detailů (aby náhodou na něco nezapomněl, tak si nechal celé tělo potetovat plánem útěku, a proto ho ve většině záběrů vidíme v triku s dlouhým rukávem), ale protože věznice si žije sama jiným životem a ne vše jde dle plánu, zatahuje Michael postupně do útěku stále víc a víc lidí. Nakonec prchá neuvěřitelných deset lidí, z nichž se osm dostane na svobodu. Bohužel pro Michaela, většina z prchajících trestanců se dozví z úst umírajícího Charlese Westmorelanda o pěti milionech dolarů, které má někde tam venku uschované. Tím končí první sezóna.

Protože se seriál stal velice úspěšným (= velká sledovanost, velké zisky), rozhodli se tvůrci podojit kozu do mrtě, a tak vznikla sezóna druhá, která je místy dost neuvěřitelná.


Druhá sezóna

Za cíl si Michael s Lincem vytkli Panamu odkud zmizí nadobro a nikdo po nich nepůjde. Má to však háček, za (nyní již) prezidentkou USA stojí tajemná korporace (The Company), která teoreticky ovládá celou Ameriku a chce všechny, kteří utekli spolu s Michaelem a Lincem, mrtvé. Z druhé sezóny se tak stane docela slušná vyvražďovačka, protože po všech uprchnuvších nejde jen policie, ale i agent Mahone (který si s inteligencí nezadá s geniálním Michaelem a rozlouskává většinu Michaelových hádanek s rychlostí blesku) a též Paul Kellerman, zabiják pracující pro prezidentku. Později do děje vstupuje i pan Kim, Asijec, který šéfuje jak Kellermana, tak Mahoneho. Oba tak mají jasný cíl – všechny prchající trestance zabít.

V průběhu druhé sezóny tak o život přichází téměř polovina těch, kteří utekli z věznice. Nejvíce asi zamrzel skvěle zahraný mafiánský boss John Abruzzi (hrál jej snad jediný „slavný“ filmový herec Peter Stormare). Z přeživších stojí za zmínku asi T-Bag (pedofilní vrah, který zavraždil jen v průběhu obou sezón asi stopadesát lidí) a pak na druhém konci kriminálního žebříčku stojí Fernando Sucre, který utekl prakticky jen proto, že si jeho milá měla vzít jakési mexického prevíta.



Napětí zůstává, ale věrohodnost kamsi zmizela...

Pokud se podíváme na seriál z filmařského pohledu, jedná se o téměř dokonalý seriál. Používá různé vyprávěcí techniky, díly končí vždy během tzv. cliffhangeru (nejvíce dramatická událost v ději) a většině hercům se dá věřit, že hrají ty, kým mají být. O napětí a svižný děj tak divák rozhodně nepřichází, ale například předposlední díl druhé sezóny v sobě obsahoval asi padesát zvratů a kdyby v těchto momentech hrdinové říkali „Ha, karta se obrátila.“, tak snad možná samotným tvůrcům dojde, že čeho je moc, toho je příliš.


Vytřískejme z toho ještě další prachy... ano, bude i třetí sezóna...

Fanoušci seriálu asi šílí blahem, ale pokud pomineme fakt, že seriál mohl s přehledem skončit útěkem dvou bratrů z věznice, já osobně bych jej ukončil raději už v druhé sezóně, protože poslední díly často působily dojmem jen umělého protahování napětí. A protože už v příběhu nebylo téměř co vyprávět, objevily se v seriálu v náznacích ještě zmínky o nějaké další skupině, která tahá za nitky a nemá nic společného s The Company... Krom toho nějak šéfují taktéž jakési panamské věznici Sona, do které na konci druhého dílu (po až neuvěřitelných peripetiích) zavřeli jak geniálního Michaela, tak geniálního agenta Mahoneho...

Čili kdo bude mít ještě náladu na třetí sezónu (jakože miliony Američanů se asi najdou), dočká se možná spolupráce dvou úhlavních nepřátel druhé sezóny, aby spolu utekli z prapodivné věznice kdesi v Panamě. Osobně se mezi tyto nadšence již asi řadit nebudu, protože celé kouzlo seriálu zůstalo kdesi dávno před branou věznice Fox River. To však nic nemění na faktu, že se i tak jedná o jeden z nejlepších seriálů, který se může směle pyšnit na stupni vítězů spolu s Lostem (o tom jsem psal zde) a Heroes.

UPDATE 05/05/08 Sezona tri, ignorace.

VystavilDon Insalata v 21:11 0 komentářů  

Štítky:

Skrytá Identita (The Departed)
1. dubna 2007

Protože tento týden filmy v kině nic moc, můžete zkusit štěstí ve videopůjčovně, kam v těchto dnech dorazila oscarová Skrytá identita.

Nemůžu se ale zbavit dojmu, že ty Oscary byly jen pro to, že se předtím na Scorsese nedostalo a že mají akademici jakýsi pocit, že dalších Oscarů by se 65letý Scorsese nemusel dožít. Dle mého názoru tento film třeba na Taxikáře, Zuřícího býka, Poslední pokušení Krista a nebo na Mafiány prostě nemá...

Co se týče hereckého obsazení a výkonů nedá se nic vytknout – Jack Nicholson předvádějící hlodavce je k sežrání – ale samotný příběh mi přišel trochu přitažený za vlasy. (Nedejbože aby byl natočen dle skutečné události...) Leo DiCaprio hraje policistu, který je tajně nasazen do gangu mafiána Costella (Jack Nicholson) a Matt Damon hraje Costellova pohůnka, který dělá kariéru mezi policisty. Oba jsou tak svým způsobem krysy a celý film je o tom, jestli bude jeden nebo druhý odhalen a dále je hlavně o důvěře, která nikdy není taková, jak se na první pohled tváří.

Film měl sice své dobré momenty a natočen byl také kvalitně, ale cosi mi tam chybělo, abych jej zařadil mezi Scorseseho „top“ filmy. Lehce na hlavu bylo, že Damon a DiCaprio aniž by o sobě zpočátku věděli, tak se stýkali se stejnou ženou... (zajisté náhoda, chce se říct, v tak velikém městě)... Ale popravdě to bylo neméně ujeté než celý nápad. Těchhle filmů o policajtech nasazených mezi mafiány bylo již natočeno hodně a jediná přidaná hodnota je asi postava gangstera v policejních řadách... a dvojitá dávka skryté identity...

Vyloženě špatný film nebyl, ale musím říct, že jsem udělal dobře s počkáním až na distribuci do videopůjčoven. Zas taková pecka to totiž také nebyla...

VystavilDon Insalata v 21:11 0 komentářů  

Štítky:

Orbic Pictus

Výstava se koná do 30. dubna v Českém muzeu hudby. Musím říct že se jedná o naprosto netradiční zážitek. Pokud nemáte rádi výstavy, kde vás uvaděčka hned seřve jen co se na 30 cm přiblížíte k vystavovanému objektu, je tato výstava pro vás jako dělaná.

V hale muzea jsou obří netradiční hudební nástroje a můžete se s nimi vyřádit jak chcete. Na exponáty můžete hrát, sahat, čichat k nim a všelijak je různě oblézat. Nejvíce se mi líbil jakýsi motýl, který se ovládal černými klavírními klávesy, které pomocí kladívek (jako v pianu), hrály na velké tyče, které tvořily křídla motýla. Většina nástrojů byla udělaná spíše stylem „tady vezmi paličku a bouchej do tohohle“, ale i tak to byla docela zábava.

Jediné, co mi lehce kazilo náladu byly davy rodinek s malými dětmi, které stejně jako mě nenapadlo nic lepšího, než jít v neděli na tuhle výstavu, a tak u některých exponátů byla tlačenice, ale nakonec jsem se probojoval i do jakési obří camery obscury, kterou jste si mohli libovolně otáček a ještě na špagátu ovládat medúzu zavěšenou vysoko u střechy a sledovat ji na plátně v oné cameře obscuře. Kouzelné.

Čili pokud máte chuť se vyřádit na netradičních nástrojích (ačkoliv řádily hlavně malé děti a já), je tohle výstava pro vás.

VystavilDon Insalata v 17:15 0 komentářů  

Štítky:

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)