Melancholia
29. května 2011

Lars von Trier by klidně mohl učit marketing - stačí říct v Cannes, že milujete Hitlera k zbožnění, být vyhozen, navzdory nenávisti získat v Cannes cenu, vše odvolat a je to. Takhle narvané kino Světozor jako včera, jsem snad nikdy neviděl. Fronty se tvořily než lidé vyšli ven z kina i než mohli být vpuštění dovnitř.

Každopádně je Melancholia dobrý film? Pokud bych měl použít systém imdb.com, tak bych řekl 8/10 + prsa Kirsten Dunst, takže 9/10 :o). Ne, ale teď vážně.

Melancholia je ve filmu všudypřítomná (na Wikipedii se dočtete, že dle Freuda to byl protipól smutku po smrti blízkém, ve smyslu smutek bez zjevné příčiny). Dnes se užívá spíše slovo "deprese". Postava Kirsten Dunst trpí takovými depresemi, až je natolik paralyzovaná, že nedokáže zvednout ani nohu, aby přelezla hranu vany. První část filmu je o svatbě této depresivní ženy. Ačkoliv se snaží být "šťastná" seč může, kýžený efekt se nějak nedostavuje, byť se opravdu snaží, a to mnoho. Svatební veselice je tak naprosté fiasko, například hod svatební kytky mi utkvěl v paměti určitě.

Druhá část filmu je život její sestry (jako vždy výborná Charlotte Gainsbourg) a strach z druhé Melancholie. Tentokráte se však jedná o název planety, která, kde se vzala, tu se vzala a má údajně proletět těsně kolem Země, obkroužit a projet dále vesmírem. Nejsem astrofyzik, ale nevím, kolem čeho by měla obíhat planeta o které nikdo nic až do nedávna netušil (její oběžná dráha by tak musela trvat několik tisíc let), natož "těsný průlet" tělesa mnohokráte většího než Země, se mi zdá jako blbost už jen logicky kvůli magnetickému poli... Ale dejme tomu, že se pohybujeme v určité narativní struktuře, kde platí tato pravidla. Ale třeba se mýlím já a všichni fyzikové si u filmu chrochtají blahem, protože "přesně takhle" pohyb vesmírných těles funguje...

Nejlepší na samotném filmu je úvodní prolog. Pseudoumělecké zpomalené záběry než to bouchne a pak epochální spojení naší zemičky s obří Melancholií. Pocit depresivní Kirsten omotané lany, sotva se pohybující... na umělecké záběry je von Trier machr.

Ve filmu je řada zajímavých momentů - například ledový klid těžce depresivní Kirsten, když je konec světa nevyhnutelný. Noční záběry, kdy nebe osvětlují dvě tělesa, nikoliv jen měsíc. Záběr nahé Kirsten u řeky je za všechny prachy světa, obraz působí dojmem, že by se dal pověsit na zeď a že ho maloval nějaký "starý mistr".  Kiefer Sutherland (který snad naposledy hrál v dobrém filmu v roce 1990) je tu také skvělý. Někdy možná pomalejší tempo a pocit, že se "nic neděje", hlavně když už od prologu beze slov všichni víme, kam to směřuje... každopádně pocit, že smrt je nevyhnutelná a týká se všech lidí najednou a naprosto vůbec nic vám nepomůže, protože není kam se schovat; moment, kdy veškerá kultura skončí během pár minut a nikdo na nás se slzou v oku vzpomínat nebude, tak tenhle tísnivý pocit se Trierovi povedl na výbornou.

VystavilDon Insalata v 10:55 0 komentářů  

Štítky:

Odnikud někam (Somewhere)
24. ledna 2011

Sofii Coppolu jsem si po filmu Ztraceno v Překladu (2003) zamiloval. Zaujala mě natolik, že jsem si sehnal i její starší starší debut Virgin Suicides (1999), který nebyl tak dobrý, ale zachraňoval jej skvělý soundtrack od air.

Marie Antoinette (2006) mi přišla už trochu slabší, zato za její nejnovější snímek Somewhere (2010) mám chuť autorce napsat, že chci náhradu za tu životní újmu a trauma, které mi sledování filmu přineslo... větší debilitu jsem už totiž dlouho neviděl.

V prvé řadě hrdina je prostě idiot, se kterým nemůžete nikdy sympatizovat. Problém je ten, že prakticky nezmizí z plátna. Mezi jeho činnosti patří chlastání, kouření, šukání čehokoliv kdekoliv, prostě ženy se mu vrhají k nohám, neb je to hollywoodská superstar... Upřímně, když chlastá a hulí Big Lebowski, tak to má alespoň nějakou šťávu, tenhle hnusák je opravdu pouze k nasrání se na něj vůbec dívat.

Předně nemám nic proti filmům, ve kterém jsou dlouhé záběry, ale dle mého názoru by měly mít alespoň částečný smysl... film začíná asi pětiminutovým entrée, ve kterém stojí kamera na jednom místě a kolem dokola jezdí černé ferrari hrdinovo. Ferrari je asi druhým hlavním hrdinou, protože je ve filmu opravdu často. Poté je další pětiminutový záběr na jeho dcerušku, kterak bruslí. Hm, proč si nezapnout eurosport, kde to aspoň někdo umí...

Hrdina (asi?) dostane dcerku víceméně na starost po 11 letech a bere jí do luxusních hotelů, zajímavých destinací v Itálii, dokonce i v helikoptéře se projedou, ale hlavně, jezdí pořád tam a sem ve ferrari. Nevím, ale na film to dle mého nestačí. Scénář film asi neměl žádný, protože rozhovory typu: "Tobě ten Guitar Hero na Xbox tak jde" nebo "Neobjednáme si zmrzlinu z recepce? Jo! Jéé ta vanilková je ale dobrá." tam opravdu jen vyplňují převažující "hluchá" místa.

Pokud nepočítám troje dívčí poprsí, které jsou ve filmu vidět, tak pak už asi nic zajímavého se ve filmu nekonalo... snad jen jedna scéna, kde se nám hrdina tak trochu hroutí (ale jen na chvíli), která nás má snad donutit se zamyslet, že ferrari tě šťastným neudělá, nebo co? Částečně film zachraňovala hrdinova "dcerka", která byla jediná alespoň trochu přesvědčivá.

Jestli bude Sofia točit podobné sračky i nadále, tak nevím. Ztraceno v překladu se také odehrávalo větší část v hotelu, ale tam byli alespoň zajímaví hrdinové, dobré dialogy a vynikající herectví. Naproti tomu film Somewhere je prostě jen duchaprostá volovina.

VystavilDon Insalata v 15:14 0 komentářů  

Štítky:

2011
5. ledna 2011

Tak zdá se, že rok 2011 bude už jen ve znamení digitálních spektáklů.

Cowboys and Aliens Indy a Bond proti mimoušům v době divokého západu. WTF.

Sucker Punch  Draci, samurajové, nacisti.

Thor. Stačí říct Asgard a modří už vědí. Snad potkáme i Ódina.

Nutno dodat, že na to první se už půjde hlavně z legrace, na to druhé proto, že Watchmen a 300 byly pěkně zpracované dle původní předlohy (berme soví dementy jako úkrok stranou) a Thor bude pěkná pakárna už jen dle plakátu.

VystavilDon Insalata v 16:21 0 komentářů  

Štítky:

Legenda o sovích strážcích?
6. října 2010

Posledně jsem tu dost zdecimoval 3D volovinu Avatar, aniž bych ji viděl (původně jsem napsal Až naprší, uschne, zmodrá a vyjde na DVD) a později viděné se mi jen potvrdilo...

Nyní další hyperkrátká pre-cenze: "To mám zažít vizuální orgasmus z toho, že uvidím chlupaté ptáky?"

(Vsadím se totiž, že se najde minimálně jeden divák či recenzent, který tu (apriorní) volovinu vyzdvihne z "vizuálního" hlediska, že se sovám moc krásně vlní i to nejjemnější chmýří.).

Takže chmýr s vámi, kdo na tu pakárnu půjdete :o).

VystavilDon Insalata v 14:29 0 komentářů  

Štítky:

Pseudo-intelektuální recenze Postmana a Sterna
30. září 2010

Neil Postman svou knihu Ubavit se k smrti, končí scénářem rozkladu kultury, který proběhne jednou, či druhou cestou - orwellowskou, tedy kultura jako vězení, či huxleyovskou, tedy kultura jako fraška.
Já se však ptám, proč ne třetí cestou, huxleyovsko-orwellowskou? Kultura jako vězení, které je fraškou. Vězení, ze kterého není žádného útěku před fraškou.

Pokud vytrhneme z kontextu pouze jeden citát z knihy Jana Sterna Média, psychoanalýza a jiné perverze, kdy jedinou obranou proti vtipu je jeho nepochopení a spojíme to se závěrem, tedy onou třetí cestou, kterou Postmanovi nabízím, vznikne z toho Vězení, ze kterého není žádného útěku před fraškou, než nepochopení frašky.

Co z toho plyne? Stát se idiotem a nechápat nic? Případně nic z dnešních textů (berme to sémioticky, že textem je vše) nekonzumovat a nezapočít ani proces pochopení? A lze vůbec nekonzumovat texty v době, kdy textem je téměř vše? Vznikne nám z toho závěr, že není žádného úniku před texty krom uvědomění si, že není žádného úniku? A co na to Jan Tleskač? A Michel Foucault, který si také takto rád pokládá otázky? A Barthes? Který říká, že vymanit text z oběhu může jenom jeho vlastní zkáza: nepsat, přestat psát...

VystavilDon Insalata v 12:44 0 komentářů  

Štítky:

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)