Fantastický pan Lišák (Fantastic Mr. Fox)
10. března 2010

U filmu Wese Andersona si můžete být téměř 100% jisti, že v nich budou hrát Bill Murray nebo Owen Wilson. Jinak tomu není ani zde, ale tohle není klasická Andersonova filmová produkce, nýbrž jeho první pokus o animovaný film, a to adaptace knížky Roalda Dahla "Fantastický pan Lišák" z roku 1970. Zatímco knížka údajně končí tím, že farmáři čekají nad norou pana Lišáka navždy, film má již trochu více konečnou verzi v supermarketu, který patří třem farmářům.

Každopádně tenhle animák je naprosto svěží v tom, že zatímco Pixar každoročně vyplivně jednu 3D počítačem animovanou volovinu, tohle je stará dobra stop-motion (pookénková) animace, ke které zejména český divák, odrostlý na Švankmajerovi, musí mít pozitivní vztah i kdyby nechtěl.

Navíc hlavní role pana a paní Lišákových ztvárnili v originále Goerge Clooney a Meryl Streepová, takže namluvení hlavních hrdinů je opravdu kvalitní. Můj favorit filmu byl vačík (od slova vačice?) Kylie a krysák Rat (Willem Dafoe). Dokonalý byl také jezevec Bill Muray, který byl právním poradcem pana Lišáka.

Trochu člověka pak mrzelo, že Oscara dostal film Up, protože podle mě Up byla totální okoukaná nuda, protože dle mého názoru éra a fascinace počítačovou animací už dávno pominula - stačí se po letech podívat na stále určitě dějem kvalitní Příšerky s.r.o., ale počítačová animace už je z dnešního pohledu zastaralá. Zatímco klasický animák typu Mr. Foxe se okoukat nemůže nikdy, protože jistá nemotornost je mu prostě vlastní.

Naposledy jsem v kině bavil u stop-motion animace u filmu Panique au Village. Kdy do českých kin dorazí pan Lišák netuším, ale předobjednávka na amazonu na blu-ray verzi je možná již teď, protože film oficiálně na blu-ray disku vyjde 23. března.

VystavilDon Insalata v 13:02 0 komentářů  

Štítky:

A Londoni férfi (Muž z Londýna)
8. února 2010

Obvykle tyhle rádoby umělecký filmy pro intelektuály dychtivě vyhledávám a pak jsem i nadšen z jejich sledování, ale toto nebylo asi pro mne... a přitom vše znělo tak slibně.


Režisér Béla Tarr, který je proslulý dlouhými záběry bez střihu (vzpomeňme si dnešní zábavné spektákly typu Piráti z Karibiku, kde záběr trvá tak krátce, že je to jen sled rychlých záblesků), se asi nejvíce zapsal do povědomí filmových fandů svým 7hodinovým eposem Satanské tango. V hlavní roli hrají vynikající Miroslav Krobot a Tilda Swinton. Obskurní je, že se spolu baví francouzsky... Krobot tradičně "nehraje". Jeho výraz pokerového hráče s rigor mortis ve tváři je kouzelný jako vždy, ale to je asi tak vše.

Děj... ehm, o čem že to bylo? Chlap jde deset minut v jednom záběru po molu, deset minut v jednom záběru jde zpátky, vytáhne kufr, deset minut z něj v jednom záběru tahá bankovky a suší je, pak zabije vraha majitele kufru a cože ještě? No už ani nevím.

Dceru Krobota a Swinton hraje ve filmu dívka, která je ještě hnusnější než manželka Jacka Nicholsona ve filmu Shining. Scény s ní už jsou úplně nepochopitelné, třeba to, když ji Krobot odtáhne z práce, kde pracuje na krámě z důvodu, že když vytírá podlahu, tak jí muži civí na zadek... no... Chvíli jsem si myslel, že film je situován někdy do 19. století do jakési prapodivné frankofonní osady, ale např. v obchodě mají moderní elektronickou kasu na peníze, takže asi ne.

No každopádně mi nějak uniklo, o co v tom šlo. Nejsem odpůrce delších filmových záběrů, ba naopak, ale mělo by to asi být v rozumné míře, protože desetiminutová chůze po molu děj opravdu nikam neposouvá a člověku tak trochu uniká, proč to tam vůbec je...

VystavilDon Insalata v 15:04 0 komentářů  

Štítky:

Avatar?
5. února 2010

Možná až naprší, uschne, zmodrá a vyjde na DVD. Díky nechci.

Update: 17.5.2010
Neuvěřitelné se stalo skutkem. Napršelo, uschlo, zmodralo a vyšlo na DVD a den předtím jsem přišel do poloprázdného IMAXu se na tu "nádheru" podívat.

Můj názor je veskrze takovýto - na barevné pohyblivé obrázky se můžu koukat kdekoliv. Třetí rozměr na plátně nepotřebuju, protože už sám život je ve 3D a jelikož ta legrace vznikla hlavně pro to, aby se zastavil pád návštěvnosti kina, tak nevím, co vymyslí příště, protože už jsou k mání už i 3D televize.

Chybí už opravdu jen čichové a hmatové vjemy, a pak se ubavíme už k smrti v huxleyovském stylu, jak by řekl Neil Postman.

Každopádně zpět k filmu. Hýbe se to pěkně, občas je to i 3D, ale polocitoval bych nejraději cimrmany - plytký děj, mátožnost postav a scénář psal asi nějaký autista. První záběr na megaptákodraka. Hm, tak sázka, že za půl hodiny na něm hrdina bude rajtovat. Za půl (až tři?) hodiny hrdina stojí před neřešitelným problémem... ejhle, vyřešil se tím, že rajtuje na megaptákodrakovi. Nevím, ekologický podtext, jsem tam nějak nenašel, asi ho tam chtěli kapitalisti v USA hledat. Pro mě to byla prvoplánová konina, na kterou všichni houfně chodili jen proto, že to je ve 3D a trvá to déle než hodinu v IMAXu.

Nejhorší na tom filmu asi je fakt, že bude i druhý, možná třetí... U těchto 3D kravin je totiž každý další díl levnější (recyklace modelů) a jelikož tenhle se jim vrátil mnohonásobně, bohužel budou i další díly modrých pak. Díky bohu, že beze mě.

VystavilDon Insalata v 11:19 0 komentářů  

Štítky:

Jodorowského Svatá Hora
12. října 2009

Jestli jste někdy uvažovali o tom, jaké to asi je pod vlivem silných psychotik typu LSD, tak odpověď naleznete v tomto snímku, a to i bez drogové zkušenosti.

Film je pozoruhodný sám o sobě. Navíc je to jeden z nejdražších mexických filmů všech dob (v roce 1973 měl plánovaný rozpočet 1,5 milionu dolarů. Nakonec se tvůrci spokojili s půlkou. Film v Mexiku vydělal 60 000 dolarů a celosvětově přibližně 90 000 USD).

Příběh zde moc není - postava podobná jakémusi mesiášovi hledá nesmrtelnost a průvodci mu jsou postavy, které symbolizují planety. Každý nabízí určitý příběh, který se odvýjí naprosto surreálně. Pamětihodná scéna je např. z cirkusu, kdy obří ŽIVÉ žáby navlečené v kostýmcích dobývají hrad plný ještěrek. Nálepku "no animals were harmed" tento film asi nezískal.

Scény typu, kdy se hlavní hrdina vykálí do kýble a nějaký alchymista z toho udělá zlato patří k tomu normálnějšímu ve filmu. Vize, kdy lidé budou žít v jakýchci zavěšených rakvích (vzpomínka na Matrixovské líhně) byla dosti hrozivá. Člověk, řvoucí do telefonu, že výhled ekonomiky je špatný, takže musí zabít 4 miliony lidí a ať zavedou plynové komory, plynové univerzity, plynové obchody atd.

Děj to opravdu nemá, je to série pološílených záběrů s touhou šokovat a občas si člověk říká: "Ty vole, to nejsou žádný digitální triky, oni se fakt koupou ve fontáně s živým hrochem" atd. Naprosto nejlepší je ale celý závěr filmu. Věta: "You have seek immortality and instead you have found reality. But this is not a reality, this is a film." Tak ta stála opravdu za to. Hrdinové téměř nemluví, filmem provází monotónní hlas vyprávěče. Jazyk vyprávěče bych nazval cosi jako hypnotická monotónická špangličtina. Vypráveč ze sebe souká věty typu: "Dónt bý efrééd."

VystavilDon Insalata v 15:39 0 komentářů  

Štítky:

Hranice ovládání (The Limits of Control)
21. září 2009

Nejnovější film Jima Jarmusche je rozvleklejší než nejvíce rozvleklý film, který jste kdy viděli.

Hlavní hrdina většinu filmu pouze někam kráčí a moc toho nenamluví. Rád si objednává v restauraci dvě espresa do dvou šálků (prakticky jediná jeho replika). A také zde jde o plánovanou vraždu, jejímž je vykonavatelem.

Hlavního hrdinu jsme již mohli vidět v Jarmuschově kafi a cigárách v povídce "No Problem", kde se dva muži baví francouzsky prakticky o ničem.

Nejvíce na mysl tane Tarskovského film Stalker. Tam se také bloumá přírodou a po letech od zhlédnutí filmu jen mlhavě tušíte proč... Hrdinova interakce s ostatními hrdiny (tajemné kontakty s poznávacími znameními typu futrál na housle, kousky housky) probíhá vždy v tomto schématu. Někdo si k němu přisedne ke stolku, kde má své dvě objednané espresa (film se odehrává ve Španělsku), načež se zeptá: 1) mluvíte španělsky? dočká se odpovědi ne 2) pak prohodí "nezajímáte se náhodou o..." (za tři tečky si dosaďte vždy něco jiného dle rozdílných hrdinů - čili film, umění, hudba, molekula atd.) 3) vymění si krabičky od sirek, kdy hrdina vždy v nové krabičce dostane na papírku číselnou změt/šífru 4) sežere papírek po přečtení šifry 5) vypije jedno ze dvou espres. Hlavní hrdina povětšinu snímku mlčí jako zařezaný.

Zpět k Tarkovskému a jeho Stalkerovi. V asi tak nejlepší scéně s "kontaktem" - skvělá Tilda Swinton (jako vždy, chce se říct) vypráví Tilda o snu/nebo snad filmu který viděla, a popisuje scénu s ptáčkem, který se pohybuje v místnosti plné písku, tak to je právě ze Stalkera. Následně Tilda řekne, jak miluje, když ve starých filmech hrdinové jen tak sedí a mlčí. Následuje úsměvná několikaminutovka, kde hrdinové jen tak sedí a mlčí.

Film snad ani nemá děj, nevíte proč tak kdo činí a za jakým účelem. Hrdina jen občas mění obleky a košile a bloumá sem a tam a mění si krabičky od sirek s nesmyslnými šiframi s různými filmovými hvězdami (Gael García Bernal, John Hurt atd.). Vleče se to nehorázně a říkáte si, jak jen tohle může dopadnout...

V závěru filmu se dostaví hrdina k cíli, kde má spáchat objednanou vraždu. V ruce má jen strunu od kytary a nedobytnou budovu hlídá 30 hrdlořezů s automatickými puškami. V příští vteřině hrdina sedí v kanceláři tajemného bosse (Bill Murray). Na otázku "Jak jste se sem dostal." zodpoví tajemný hrdina: "Použil jsem svou představivost."

Na film se nedívalo špatně (zejména na jeden kontakt tajemného hrdiny, který byl celou dobu nahý a proklamoval věty typu: "Líbí se ti můj zadeček?"), ale jaksi ztrácíte pojem o tom, proč ten film vznikl a co tím chtěl autor říci.

VystavilDon Insalata v 14:56 0 komentářů  

Štítky:

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)