Neserte se do Zohana!

Říká Vám něco "fizzy bubblech", "hummus", "muchentuchen", "feigelach"? Jestli ne, tak se raději podívejte na slovníček pojmů, než půjdete film navštívit. (Autor slovníku občas píše, že slovo v hebrejštině neexistuje, že je to hollywoodská spatlanina, ale zní to úžasně.

Takže nyní po malém glosářovém entré se můžeme vrhnout k filmu. Zohan v podání Adama Sandlera je agent Mossadu a nejlepší bojovník proti terorismu a hlavně, nic jej nedokáže zastavit... až na jeho touhu stát se kadeřníkem. Se svým stylebookem z roku 1980 od Paula Mitchella se tedy vydá hledat štěstí do USA. Bohužel jeho minulost jej pronásleduje až do USA. Zde je naprosto skvělý Rob Schneider v podání palestinského taxikáře. Za zmínku stojí i John Turturro (kterého mám nejradši v Big Lebowski), který zde hraje Zohanova úhlavního nepřítele, teroristu Phantoma.

Film je místy dost imbecilní, ale místy se opavdu smějete. Osobně mám (krom muchentuchen chain restaurants) nejraději scénu, kde se kdosi v izraelském obchodě v NY shání po Sony videu za 300 dolarů a prodavač mu říká: "Tohle je Fujikawa, 450" a zákazník: "Ale já chci Sony za 300 z letáku" "Tohle je lepší, má to Sony vnitřek, Fujikawa 450", do toho zazvoní telefon a prodavač říká: "Ano, jasně, Sony za 300, přesně jako v letáku". Další scéna, která mně osobně přišla humorná, byla když Palestinci s Židy stojí na ulici a Izraelita říká: "Ale nás taky všichni nenávidí." A kdosi z palestinského tábora mu odpoví: "A proč?" A Izraelec na něj: "Protože si nás pletou s váma." A všichni se začnou smát, že si jsou podobní.

Autoři krom gerontologického sexu a stříhání kudrlin do příběhu namíchali taky trochu toho Shakespeare, kde dva znepřátelené tábory netvoří šlechtické rody, ale Židé a Palestinci. Zohan se totiž zamiluje do své šéfové v kadeřnictví, která je Palestinka a dokonce i sestra samotného Phantoma.

Ve filmu se mihnou i některé hvězdy jako John McEnroe nebo zpěvačka Mariah Carey (alespoň pak víte, proč na začátku filmu Zohan vraždí Palestince s Mariahou Carey na triku). Vtípky s ní kupodivu patří k těm lepším ve filmu. ("I love you too, horny little guy" - adresované Schneiderovi).

(P.S. titulek je alternativní název filmu a dle mého trochu přesnější překlad než Zohan Kadeřník, ale plakáty s tímto názvem by se asi v pražském metru neobjevily...)

VystavilDon Insalata v 21:16 0 komentářů  

Umberto Eco - Poznámky na krabičkách od sirek

Ježto se mohu považovat za jakéhosi eco-loga (tj. člověka, který přečetl téměř vše, co kdy bylo v češtině vydáno od U. Eca), tak jsem si musil přečíst i poslední Ecovu knihu, kterou Argo vydalo.

Jedná se o výbor z jedné dekády (90. léta), kdy Eco psal do novin (Eco častokrát ve svých sloupcích zmiňuje, že je píše již třicet let). Sloupky jsou v knize tematicky rozřazené a musím říct, že ty naprosto nejnudnější a pro českého čtenáře nicneříkající, se zabývají politickými skandály a vůbec věcmi, které jsou srozumitelné tak maximálně Italovi, a to se obávám tvrdit že ještě a pouze v době, kdy se daná kauza odehrávala. (To je asi jako kdybych zde uvedl příklad, že Italovi by nic neříkala kauza kolem vydírajícího Moravy - stejně tak za pár let čtenáři tohoto příspěvku nebude nic říkat vydírající Morava).

Nejvíce se mi líbily příspěvky hravé - např. Vítězství Napoleona u Waterloo. Wellington se vrací do Anglie na str. 85 - kde Eco dává pěkné příklady, jak se dá stejná zpráva odreferovat "jinak" a na což jsou odborníci i v českých médiích, cituji: "Waterloo: Napoleon přiměje Wellingtona, aby se vrátil do vlasti, a povede se mu husarská kousek: vylodí se na Svaté Heleně." Za zmínku (a do stejné kategorie) bych zařadil i příspěvek ze str. 136 Jak říkat ve společnosti sprostá slova a vůbec všechny příspěvky, kde si Eco bere na paškál Ameriku a zejména její nešvar, a to politickou korektnost.

Někdy s Ecem jen tak tiše pokyvujete na souhlas jako v příspěvku Číst knihy bříšky prstů (str. 210), jindy se mu smějete (za což on ale nemůže), protože popisuje peripetie s internetem v době z první poloviny 90. let (Kronika jedné hříšné noci, str. 223) a jindy se obdivujete jeho nadčasovosti, kdy v roce 1995 píše o webové stránce člověka, který si na stránku umístil fotografii svého tlustého střeva a Eco na str. 227 píše (a předznamenává dobu bloggerů atd.): "Každý má právo ukázat svou irelevantnost. A protože miliony irelevantností vytvářejí něco statisticky relevantního, učenec se s tím smíří." Snad jen dodám, že nejen učenec, ale ještě na tom skvěle vydělávají ti, kteří tyto služby vlastní.

Eco také trefně glosuje, kterak nová média změnila nazírání na ta starš médiaí: "...navíc nám noční zprávy vpředvečer ukazují titulky novin z následujícího dne, a ty nám druhý den vyprávějí o televizních zprávách z předchozího večera." (str. 279).

Kniha možná pro někoho morbidně končí jakýmsi "finálním" příspěvkem Jak se vklidu připravit na smrt.

Celkově to nebyla špatná volba, přečíst tuto knihu, ale nemůžu si neodpustit jedno rýpnutí, když sám Eco píše, že redaktorská úroveň (ve smyslu kontroly překladů knih) je v dnešní době na tragické úrovni, že jsou chyby v překladu, pravopise atd. a pak se dočtete v jednom příspěvku, že Eco cosi "shlédnul" v televizi. Pochybuji, že by se Eco díval na televizi z jakési vysoké hory či věže, ale správně "česky" se dá v televizi či v kině něco pouze "zhlédnout".

VystavilDon Insalata v 15:41 0 komentářů  

Microcosmos: Le peuple de l'herbe

Nechci tady vypadat jako reklama na televize s podporou FullHD a na BluRay, ale reedice tohoto filmu z rou 1996 v HDTV formátu dává tomuto filmu opravdu nový rozměr. Přesně kvůli těmto filmům totiž HDTV stojí za to. (Kéž by digitalizace v česku byla tak o sto let napřed, aby namísto velkého halo, že do několika let budeme mít digitální vysílání, by se oznámilo, že budeme vysílat v HDTV standardu).

Každopádně tento francouzský film z hmyzí říše z roku 1996 stojí za to. Není to sice klasický dokument, kde by neustále někdo něco mlel, ale je to spíše na pomezí dokumentu a umění. Hmyzákům jsou tam totiž občas přidány umělé zvuky, navíc je film podbarven místy klasickou hudbou (jakási operní árie, když si to rozdávají slimáci atd.).

Asi nejvíc mi v paměti utkvěl hovnivál, jehož snažení připomínalo Sisyfa a jeho marný boj s koulí, a tak dal hovnivál Sisyfovi nový rozměr. Nu mýtus o Sisyfovi nemá cenu rozebírat, to už udělali za mě v minulosti jiní...

Film má oficiální podtitul: "Jurský park u vás na dvorku" a musím souhlasit (byť záběry rozhodně nejsou "ze dvorku"), ale řada zástupců hmyzí říše připomíná tvarem dinosaury. Každopádně občas se filmaři (dle mého) dopouštěli určitých "podvůdků", takže např. mravenci nosí naprosto opticky strhující krmivo pro hlodavce do svých mravenčích nor, takže každý mraveneček si nese jiné semínko a jinak barevnou záležitost, takže tak trochu filmaře podezírám, že tam mravencům nasyspali trochu zrní a čekali, až to začnou tahat... no ale tato inscenace je jim odpuštěna, protože jak už jsem říkal, není to klasický dokument v pravém slova smyslu a hlavně hezky se na to kouká (v tom FullHD).

VystavilDon Insalata v 21:10 0 komentářů