Sirotčinec (El Orfanato)

Tento španělský horor z roku 2007 dorazil do našich kin teprve nedávno, ale i tak je dobrou volbou, protože v kině dávají dost datle.

Hlavní hrdinka filmu Laura se po letech vrací do sirotčince, kde jako malá vyrůstala a chce jej znovu zprovoznit. Bohužel nevědomky nemá doma kostlivce ve skříni, ale v zahradní boudě. A další rozpor je v tom, že ačkoliv většina lidí, si své kostlivce ve skříni střeží a předstírá, že tam nejsou, ona se jala ty "své" hledat.

Její adoptovaný synáček Simon je HIV pozitivní a začíná si hrát s neviditelnými kamarády. (Díky bohu Šajmalanovy koniny typu "Vidím mrtvé lidi" se nekonají). Problém nastane, když jednoho dne chce Simon své matince ukázat domek na hraní svého neviditelného kamaráda Tomase. Matka jej odbyde a věnuje se hostům na slavnosti.

Tomas je pravda trochu divné dítě (nejen, že je mrtvý), ale dokonce se rád producíruje i s kápí na hlavě z pytle brambor (viz obrázek). Zde je vidět, že autoři opravdu vědí, jak se dělá horor. Většinu strachu a hrůzy totiž docílíme ne tím, že ukážeme cosi hrozivého, ale tím, že nic neukážeme a naše představivost už udělá práci za nás (a daleko lepší, než by svedl jakýkoliv hollywoodský producent).

V momentě, kdy Tomas poprvé vstoupí na scénu (tzn. že konfrontuje Lauru na slavnosti), mizí ze scény Simon. A to doslova. Simon se totiž stane nezvěstným a policie pátrá všude marně. Laura je však přesvědčena, že syna jí unesli Simonovi neviditelní kamarádi a občas je i slýchá v domě.

Konec prozrazovat nebudu (tzn. že tentokráte nepíšu pro ty, co film viděli, ale pro ty, co jej neviděli). Mohu jen říct, že jsem si při něm vzpomněl na jiný (lepší) španělský film, a to Faunův labyrint. O to větší překvapení mě čekalo, když jsem na imdb.com zjistil, že tento film produkoval režisér Faunova Labyrintu, Guillermo del Toro. Ale aby to bylo plně v náladě Faunova labyrintu, tak bych film ukončil v momentě, kdy Laura vypráví všem dětem příbeh a nikoliv v tom, co následuje (zde zase píšu prozměnu pro ty, co film viděli). Ale celkově hodnotím kladně.

VystavilDon Insalata v 23:37 0 komentářů  

Toki wo kakeru Shojo (Dívka, která proskočila časem)

Po dlouhé době jsem zhlédnul nějaké anime a musím říct, že stálo za to. Tento film má asi čtyři další (hrané) verze vytvořené v průběhu posledních 25 let a všem je společný fakt, že jsou natočeny dle knižní předlohy z roku 1965.

Hlavní hrdinka Makoto jednoho dne upadne v chemické laboratoři a omylem se dotkne jakéhosi si malého přístroje (později vysvětleno) a získá tak možnost cestovat v čase (do minulosti).

Makoto nově nalezeného "daru" nejdříve dost zneužívá pro malichernosti (pětiminutové karaoke si protáhne na deset hodin), znovu si napíše neúspěšný test ve škole atd. Avšak naprosto poprvé schopnost využije, aby odvrátila svou tragickou smrt. Bohužel si své jízdy vyčerpá na takovéto "ptákovinky" a pak jendoho dne zoufale potřebuje se jednou vrátit, ale už to nelze...

Motiv smrti se ve filmu několikrát opakuje, stejně tak se dá na film dívat jako na jakousi středoškolskou romanci. Bohužel vysvětlení, proč Makoto je schopná cestovat v čase mě zklamalo (její šamstr je totiž z budoucnosti a ztratil onen přístroj na cestu časem v oné chemické laboratoři).

Film končí dost nejednoznačně (jak jinak cestovací šarády v čase ukončit) větou, že její milý z budoucnosti na ni počká a ona mu odpoví, že poběží budoucnosti v ústrety. Nu, ale na druhou stranu, co jiného říct své lásce, když se narodíte v době, kdy ona bude (možná) již pod drnem.

VystavilDon Insalata v 23:42 0 komentářů  

Batman Dark Knight aneb Temný řitíř

Tak o tomhle filmu bylo všude napsáno více než dost, zejména vinou/díky tomu, že to je film mnoha nej...

Nejlepším filmem všech dob naštěstí již pár týdnů již není (ale první příčka v top 250 na imdb.com vyrazila dech i mně), naštěstí to pak spadlo i tak na dost nereálnou třetí příčku. Dalším nej jsou tržby, které tento film sklidil během pár dní.

Oscar Heatha Ledgera nemine, o tom není pochyb, ale dostat jej za mlaskání, olizování si rtů, kostýmek zdravotní sestřičky a jednu větu "Why so serious?", to je moc i na mě, ale Hollywood si žádá "příběh" a cožpak tragická smrt mladého talentovaného herce není "příběhem" nad příběhy?

Každý k tomuto filmu přistupuje jako k jakémusi zázraku, ale zázrak se dle mého nekoná. Je nutno si totiž připomínat - je to BATMAN a ačkoliv jsem je viděl všechny, ujeté šílenosti Tima Burtona to asi nepřekoná.

Což mi připomíná další podstatné nej tohoto snímku. Právem se řadí mezi největší voloviny všech dob, které mohu seřadit následovně:

1) Třetí díl Pirátů z Karibiku
2) Indiana Jones a Království lebky mimozemšťana
3) Batman Temný řitíř

Nevím proč, ale nějak mě ta hollywoodská komerce přestává "bavit" (co jiného by totiž měla dělat, když Vám trhač lístků v kině říká "příjemnou zábavu"). Tyto filmy se totiž tváří, že se v nich neustále něco děje (rychlé prostřihy, akční sekvence), nazývají se termíny jako "zběsilá jízda", ale krom té jízdy se tam vůbec nic neděje. Takže pokud jste již nepodlehli marketingové masáži, tak se s Heathem Ledgerem rozlučte jinak. Například filmem od Terryho Gilliama, který má být v kinech příští rok. A nebo filmem I'm not there, o kterém jsem psal "nedávno".

VystavilDon Insalata v 22:22 0 komentářů