300 (Bitva u Thermopyl)
25. března 2007
Vždycky si říkám, že silné věty typu „překvapení roku“, nebo „Sin City ze starověku“ se u mě většinou minou účinkem. Nyní tomu není jinak. První chvění k odejetí z kina u mě nastalo hned při první scéně s oním přerostlým a děsným vlkem, kterého bych se tak bál maximálně, kdyby mi táhlo na pátý rok, protože jinak byl spíš k smíchu.
Samotný film je pak jen sled mnoha akčních zpomalených záběrů, kde počítačová krev efektně stříká na všechny strany. Tvůrci si asi řekli, že drama jen na bojišti by celý film neutáhlo, a tak se odehrává ještě jedno drama (politické) ve Spartě, kde se Leonidasova manželka snaží přetáhnout radu starších na královu stranu. Během jejího projevu, ze kterého patos tekl proudem, jsem chtěl podruhé opustit kino. Projev korunovaný usmívajícím se a přitakávajícím starcem, kterého úplně přesvědčila... to už je jen pro silné nátury.
Král Leonidas byl vybrán asi dle největších břišních svalů, protože aby byl film dokonale převeden dle komiksové předlohy Franka Millera, jsou všichni Sparťané tak oblečení, že jím kouká hrudník a břišáky. To má též za následek, že pokud herci nebojují, jsou všichni nepřirozeně strnulí a zatnutí právě pro to, aby jim na těle hrálo břišní svalstvo.
Nějaké ty proslovy k hordám vojáků mě tak naposledy mohly dojímat ve Statečném srdci... (proslovem mám na mysli takový, který se již odehrává bez hlavního hrdiny (protože zemřel), ale stylem jeho duch je tu s námi, a proto budeme bojovat jako nikdy a nakopeme všem zadky...).
Pocity jsou po zhlédnutí filmu rozporuplné. Při bojích se člověk nenudí, jsou natočeny opravdu efektně, pohled na příšerky Xerxese je občas také zajímavý (stejně jako Xerxes samotný), ale to je asi tak všechno. Scény, které měly být dojemné, mě nějak nedojímaly a onen závěrečný proslov, kterému naslouchá 10 000 přitakávajících řeckých vojáků (ti, co stáli na konci museli mít buďto Supermanův super-sluch a nebo ten pán vepředu používal mikrofon napojený na výkonnou audioaparaturu), stál tedy za to, protože možná kdyby věděl, že ho slyší tak maximálně padesát lidí kolem, tak by tak nepřehrával.
Jako vtip pak působily závěrečné supernákladné titulky, ve kterých krev stříkala neméně než v samotném filmu. Čili kdo chce vidět spoustu stříkající krve, několik párů obnažených ňader (i těch ženských), trochu toho patosu při dojemných proslovech v jakémsi senátu a na bojišti, tak může směle do kina, zklamán nebude. Jestli chcete ale vidět „Sin City ze starověku“, tak asi budete muset na jiný film, protože se skvěle udělaným Sin City má tenhle film společnou maximálně předlohu v podobě komiksu Franka Millera.
VystavilDon Insalata v 21:10 0 komentářů
Štítky: film
The Extras (Ricky Gervais)
23. března 2007
Další skvělý projekt autorské dvojice Ricky Gervais - Stephen Merchant, který opět natáčela britská televize BBC. (Na Extras spolupracuje kromě BBC i HBO). O Rickym Gervaisovi jsem se zmínil už zde.
Extras je snad tím nejvtipnějším seriálem, který jsem za poslední dobu viděl. Ricky Gervais v něm hraje Andyho Millmana, jakéhosi přicmrndávače, který se snaží proniknout do filmového průmyslu a hraje pouze samé křoví a vždycky žebrá u filmových hvězd, aby dostal alespoň roli, kde řekne jednu větu. Rád o sobě říká že je herec nebo tzv. „background artist“ (umělec na pozadí). Bohužel pro něj, režisér vždy utne záběr v momentě, kdy se objeví jeho obličej na obrazovce... Andy má naprosto tragického agenta Darrena Lamba (hraje jej snad 2,5m vysoký spoluautor seriálu Stephen Merchant) a děsně přihlouplou nejlepší kamarádku Maggie Jacobs, se kterou často „hrají“ na filmovém plátně.
Kdyby byl seriál pouze o Andym a Maggie, tak by to asi tak vtipné dlouho nevydrželo, proto se v každém díle mihne nějaká zaručená a proslavená hollywoodská filmová superstar. A někdy se nejen mihne, ale přímo má velikou roli v ději. Hvězdy zde hrají samy sebe, avšak s jistou dávkou sebeparodie. Například Kate Winslet v jednom díle neustále Maggie radí hlášky, které má používat při sexu po telefonu. Ben Stiller se vychloubá, že jeho filmy vydělávají miliony dolarů a že šahal na zadek Jennifer Aninston a že se to počítá, i když to bylo ve filmu. Orlando Bloom zase Maggie přesvědčuje, že je nejkrásnější na světě a neustále pomlouvá šeredného Johnny Deppa. Dětská hvězda Daniel Radcliffe (Harry Potter) se pro změnu snaží sbalit na place jakoukoliv ženskou a chlubí se kondomy a krabičkou cigaret, aby pak vzápětí žaloval mamince, že mu cigarety podstrčila Maggie. A tak bychom mohli pokračovat, než bychom vyjmenovali všechny hvězdy, které se zatím v dosavadních 12 dílech objevily.
Gervais s Merchantem letos projekt Extras po 12 epizodách (rozuměj dvou sezónách po šesti dílech) pravděpodobně opustili (podobně to bylo s Office, který se teď natáčí v USA). Fanoušci seriálu tak mohou jen doufat, že se během Vánoc 2007 objeví „Extras Christmas Special“, kde se dořeší hlavní dějová linie seriálu. Stejně to totiž bylo s projektem Office, který po dvou sezonách zakončily dvě téměř 50 minutové epizody nazvané „Office Christmas Special“, ve kterých se dořešil hlavní děj ke zdárnému happy-endu (pro některé).
Kompletní seznam „hvězd“ v jednotlivých dílech (méně známí raději s odkazy):
101 – Ben Stiller
102 – Ross Kemp, Vinnie Jones
103 – Kate Winslet
104 – Les Dennis
105 – Samuel L. Jacskon
106 – Patrick Stewart
201 – Orlando Bloom
202 – David Bowie
203 – Daniel Radcliffe
204 – Chris Martin (zpěvák Coldplay)
205 – Ian McKellen
206 – Jonathan Ross, Robert Lindsday a Robert De Niro
UPDATE 04/05/08 No musím říct, že Vánoční speciál - čili finále tohoto seriálu, mě trochu zklamal. Místy jsem měl pocit zbytečně nastavované kaše, ale některé momenty stálo za to.
VystavilDon Insalata v 21:08 0 komentářů
Štítky: film
Fontána (The Fountain)
13. března 2007
Třetí film Darrena Aronofského (po Pí a Rekviem za sen) asi nechytne úplně všechny diváky, protože buď nad filmem mávnou rukou, že je to kravina a nebo je naprosto uchvátí a budou se tomu snažit „přijít na kloub“. Osobně se řadím do druhé skupiny a už dlouho se mi nestalo, že bych šel do kina na jeden film dvakrát.
Hugh Jackman a Rachel Weiszová si střihli hnedka trojroli ve třech dějových liniích Fontány. V té hlavní, odehrávající se v současnosti, Jackman hraje lékaře Tommyho, který se snaží přijít na lék proti rakovině mozku, na kterou umírá jeho milovaná manželka Isabel. Isabel před smrtí napsala knihu z 16. století o hledání Stromu Života španělským dobyvatelem v Jižní Americe. V této dějové linii ztvárnil Jackman onoho conquistadora a Weiszová hraje španělskou královnu, která jej do mayského chrámu vyslala. A nyní přichází třetí dějová linie, kterou asi konzervativnější divák jednoduše neskousne, protože se odehrává někdy v roce 2500 a Jackman se nachází v jakési průsvitné kouli s umírajícím stromem života a plují spolu vesmírem vstříc mlhovině, ve které se dle mayské pověsti nachází podsvětí a smrt je zde aktem stvoření života a obětování se.
Film zaujme nejen svým složitě vyprávěným příběhem o lásce trvající napříč stoletími a časem, ale také naprosto dokonalým výtvarným ztvárněním vesmíru (údajně bez užití počítačových efektů) a skvěle padnoucí hudbou Clinta Mansella, kterou společně nahrál slavný Kronos Quartet se skupinou Mogwai. Hudební znalci při spojení Mansell-Kronos Quartet-Mogwai musí chrochtat blahem už jen při pohledu na tyto tři subjekty.
Film je zvláštní také v tom, že měl být natočený už dávno před lety, ale nakonec studio film zrušilo a Aronofskému zbyl jenom příběh. Proto se rozhodl oslovit výtvarníka Kenta Williamse, aby k příběhu namaloval jakýsi comics. (Aronofsky v tom viděl jediný způsob, jak by se jinak měl dostat příběh publiku.) V průběhu Williamsova ztvárnění příběhu však došlo k tomu, že Aronofsky dostal příležitost film natočit u jiného studia. Film je z výtvarného hlediska hodně ovlivněn comicsovou podobou, ale při detailním porovnání se v některých věcech film od comicsu liší, ačkoliv jsou to dvě zpracování stejného příběhu. Aronofsky v doslovu ke knize říká, že jsou jako dva sourozenci.
Ať je to jak chce, Fontána není filmem, na který hned zapomenete poté, co jste opustili sál kina, protože se budete snažit přijít na různé (více či méně) pochopitelné dějové zvraty, a film tak s vámi ještě nějaký čas bude žít… a kdo ví, možná třeba i věčně (…jak řekla ve filmu královna Isabel svému milému: „Together… we will live forever.“)
VystavilDon Insalata v 21:08 0 komentářů
Štítky: film
Qatri Trilogie (Qatsi Trilogy: Koyaanisqatsi, Powwaqatsi, Naqoyqatsi)
7. března 2007
Pod „neoficiálním“ názvem „Qatsi Trilogie“ se skrývá trojice filmů režiséra Godfreye Reggia. Názvy filmů jsem převzaty z jazyka kmene Hopi. Jedná se o jakýsi osobitý sestřih dokumentárních záběrů z celého světa, bez mluveného komentáře a doprovázené pouze hudbou jednoho z nejlepších současných skladatelů, Philipa Glasse.
První film, natáčený během let 1975-1982, se jmenuje Koyaanisqatsi (Nevyvážený život) a zabývá se střetem moderního světa s přírodou. Druhý díl z roku 1988 se jmenuje Powaqqatsi (Život v přeměně) a zabývá se spíše oslavou člověka žijícího ve všech koutech planety. Osobně se mi líbil více první díl, který zabíral úžasné přírodní scenérie, kdežto druhý díl se zabýval hlavně lidmi z rozvojových zemí žijících na pokraji bídy.
Protože třetí díl stále nepřicházel, rozhodl se kameraman Koyaanisqatsi, Ron Fricke, natočit vlastní (a hodně podobný) film – film Baraka, který šel do distribuce v roce 1992. Až po dlouhém čekání v roce 2002 vyšel třetí a závěrečný díl původní qatsi trilogie – film Naqoyqatsi (Život zabíjení se navzájem). Poslední díl trilogie hodně kombinuje různé počítačové zásahy do natočených záběrů a často působí spíše jako Winampová vizualizace. Stejně tak z názvu třetího dílu jasně plyne, o čem film bude, protože často jsou na záběrech různé pouliční boje a násilí.
Jako celek je to úctyhodná práce, Godrey Reggio tomu věnoval téměř polovinu života a nic podobného (kromě Baraky) nikde nenajdete. Je určitě jakousi povinností shlédnout všechny filmy, ale dle mého je nejlepší určitě ten první, ačkoliv ve třetím se Glass překonal a často dramatická hudba mi přišla ze všech tří filmů nejlepší. Neznám lepší prostředek, jak zjistit, že člověk na jedné straně dosáhnul úžasného technologického pokroku, avšak na straně druhé plení naší planetu a navzájem se zabíjí v různých konfliktech po celém světě.
VystavilDon Insalata v 21:07 0 komentářů
Štítky: film
Občan pes (Mah Nakorn)
4. března 2007
Poslední dobou mě zaujalo mnoho asijských filmů – zejména korejské, čínské a japonské, ale včera jsem si v kině uvědomil, že tohle je první thajský film, který jsem kdy viděl a musím říct, že to bylo naprosto dokonalé. Žánrově se jedná o romantickou komedii, ale zpracováním vybočuje ze všeho, co jsem kdy v tomto žánru viděl.
Tenhle film, popisující lásku Poda a Jin v současném Bankoku, je ozvláštněn skvělými nápady – ať už to jsou to fantazijní postavy typu mluvící plyšový medvídek, mrtvý taxikář na motorce (který zesnul, když pršely helmy z nebe), osmiletá holčička kouřící spolu s medvídkem jednu cigaretu za druhou, převtělující se babička atd. Krom fantazijních postav film zaujme i naprosto ujetou barevností a písněmi, které zpívají kolemjdoucí postavy z ulice. Už úvodní titulková sekvence, kdy Pod jde do továrny na sardinky a potkává zpívajícího policistu, houmlese a celý zpívající autobus, je k popukání.
Jako žánr nenabízí zápletka nic nového – dva lidé, z nichž každý má své sny, se neustále setkávájí až se nakonec finálně protnou. Pod miluje Jin a Jin má pochopení pro všechno na světe jen ne pro Poda, až to nakonec dobře dopadne (jako ve všech romantických komediích) a vždy, kdy už to vypadá, že to už už dobře dopadne, tak nastane jakási překážka v jejich lásce, aby to nakonec dobře dopadlo… Tady má ona překážka v lásce jakési environmentální vyznění, kdy Jin se pomátne do záchrany planety a bojuje proti plastikovým láhvím a naprosto Poda ignoruje.
Překvapující je, že film je z roku 2004 a do českých kin se dostal až teď, ale i ze „zájmu“ tří set hlasujících diváků na filmové databázi imdb je jasné, že „díru do světa“ film asi neudělal, i když je naprosto výborný a doporučil bych ho všem zájemcům o nezvyklý filmový zážitek.
VystavilDon Insalata v 21:06 0 komentářů
Štítky: film
Muž bez minulosti (Mies vailla menneisyyttä)
1. března 2007
Nedávno jsem tady psal o Světlech v soumraku a nyní se zaměřím na další Kaurismäkiho film z roku 2002, který Světlám v soumraku předcházel a dá se o něm hovořit jako o druhém dílu volné trilogie, z nichž Světla v soumraku byla dílem posledním. I když by někdo mohl říct, že je to opět to samé, jen v bledě modrém, není tenhle film až tak tragický a ačkoliv je situace hlavních hrdinů na okraji společnosti opět neutěšená, je zde něco jako dost optimistický happy-end.
U Kaurismäkiho se vždy hovoří o jeho finské anti-reklamě, protože hlavní hrdina, který přijede do Helsinek, je brutálně zmlácen v Parku, pak se ocitne v nemocnici, kde doktor doufá v jeho smrt, aby nemusel žít jak zelenina na přístrojích a když jej prohlásí za mrtvého, tak se hlavní hrdina najednou probere, odhodí prostěradlo, kterým ho přikryli jako mrtvolu a odejde z nemocnice. Upadne do škarpy na pobřeží, kde mu ukradne boty houmlesák a pak už se příběh začíná odehrávat v rámci Kaurismäkiho minimalistického herectví hlavních hrdinů. Hlavní hrdina po zmlácení ale neví, jak se jmenuje, odkud přichází a co má dělat v Helsinkách.
Nakonec žije v plechové buňce (podobnost s Čunkovými plecháčky je čistě náhodná) s dalšími lidmi bez práce a chodí si pro polévku k armádě spásy. Zde se zamiluje do pracovnice armády spásy a pomáhá, kde může. Vše směřuje k jakémusi happy-endu až do doby, než se zjistí jeho pravá identita a on jde vyhledat svou manželku. Nakonec i tohle dobře dopadne, manželka se s ním totiž dávno rozvedla a žije s někým jiným.
Oproti Světlám v soumraku, kde zlo zůstalo nepotrestáno, je v Muži bez minulosti jakýsi mnohonásobný happy-end a všechno dobře dopadne, ačkoliv hrdinové stále zůstávají na okraji společnosti. Zde ale nejsou důležité peníze ani majetek, ale pouze mezilidské vztahy, protože to je to poslední, co lidem bez jakéhokoliv majetku zůstalo. Muž bez minulosti je tak obklopen novými přáteli, novou ženou, se kterou se miluje a my se můžeme jen radovat, že to tak hezky dopadlo.
VystavilDon Insalata v 21:03 0 komentářů
Štítky: film
Příspěvky
